11. 11. - Den válečných veteránů

11.11. – pro někoho magické datum, pro druhé symbol svatomartinské husy a vína, ale pro nás datum, které je zbarveno krví.

11. listopad je dnem, kdy by si každý měl uvědomit, že svoboda a mír, ve kterém můžeme žít, zde nebyl vždy. Bylo nutné přinést oběti, díky kterým má dnešní generace to štěstí prožít klidný život v míru.

Je tomu 99. let, kdy vzniklo samostatné Československo. Jeho základy stojí na krvi, odvaze a sebeobětovaní mužů, kteří se nezalekli smrti a hrdě šli bojovat v cizích uniformách za ještě neexistující stát. Zborov, Doss Alto, Arras – tři jména, kde protekla krev našich legionářů za naši svobodu. Bylo jich samozřejmě více, ale vzpomene si ještě někdo v dnešní době?
Klapálek, Fajtl, Kholl – opět tři jména a následovala by další a další.

Roku 1917 pronesl legionář a plukovník Josef Jiří Švec: „Svobody si nezaslouží ten, kdo si ji vybojuje. Svobody si zaslouží ten, kdo dovede si ji uhájiti.“

Dokážeme si i my háji svobodu, která nám byla darována? Proto chceme připomenout tento den válečných veteránů, aby nebylo jejich odkazu zapomenuto. Připomeňme si všechny muže, kteří nosili uniformu a sloužili vlasti za jakékoliv doby, režimu a situace. Nemůžeme oddělovat události podle toho, jak se nám to aktuálně hodí, proto připomínáme: Legionáře, prvorepublikovou armádu, exilovou armádu, lidovou armádu a naši současnou.
Koneckonců ne ideologie, ale vždy lidé sloužili k obraně vlasti.

Čest jejich památce.

VZPOMÍNKA

Daleko od domova, když za hvizdu píšťal,
šli jsme vstříc smrti.
Nezaváhal nikdo z nás, pod hřměním děl,
zasypáván šrapnely a drtí.

Tam, kde pole krví naší
prosáklá byla zcela,
nezachvěla se na pušce ruka,
srdce legionářů vpřed hrdě spěla.

Zborovská pláň, Doss Alta vrchol, či Arrasská pole,
pokrývá dodnes duch odvahy a cti.
Následujme i dnes hrdiny, kteří pro naši svobodu a samostatnost
před soud boží dobrovolně šli.

Léta plynula a samostatný stát Čechů a Slováků
v srdci Evropy hrdě leží.
Mnozí dnes zapomněli, na čí krvi a komu úcta pravém patří,
jen z oné doby, jak hyeny těží.

Pak další rána, jako z čistého nebe blesk,
snesla se nad Československo, zbyl jen stesk.
Prapory pluků, které kdysi pyšně vlály,
pod botami okupantů v bahně se válí.

Odvážný lid české země hynul
při snaze pomoci odbojným všem,
však zrádci žili v každé době,
na jejich bedrech leží tisíce jmen.

Bojovníci, co přežili, hodni slávy, cti
a věčné paměti národa svého.
Nikdo z nich neměl tušení.
Po pekle prožitém je čekalo ještě více zlého.

Léta strávená v dolech a za mříží,
jediná cesta z pekla věznic trpký konec měla.
Hrdinství mnohých nezlomena, ba naopak,
světlo světa odvaha ještě větší zřela.

Muži odvážní na bedrech útrapy studené války nesli,
dnes na ně jako na zrádce hledíme,
avšak ani oni nesešli z cesty.
Režim tehdejší odsouzení nese,
nepopíráme, ale vojsko naše nespalo klidně v lese.

Po roku osmdesát devět svoboda
a nové časy přišly na naši zem,
nic se nezměnilo na odvaze mužů,
kteří bránit ji dále chtěli,
nyní bojovali za hranicemi pod prapory OSN.

Pak v krajinách dálných opět tekla česká krev,
Kosovo, Irák, Afghánistán,
tam kde třeba odvážných,
vždy zněl bojový zpěv.

Sto let necelých přešlo českou zem,
vzpomeňme si udatných mužů,
co v míru chtěli milovat blízké
a žít pokojně jen.

Minutou ticha uctěme vzpomínku těch,
kteří dali nám tuto šanci v míru žít,
milujme své blízké a nezapomínejme,
díky komu na světě můžeme být.

Dnes v míru spíme,
strach z útrap válek jen stěží známe,
pro ochránce naše, v zeleném,
má magický význam to spojení slov

TAK PŘÍSAHÁME!

Ačkoliv si uvědomujeme význam válečných veteránů a jejich dne, nemůžeme si pomoci a chceme zmínit ještě jeden fakt. Mnozí muži, jenž prošli aktivní službou dodnes slouží vlasti a svým spoluobčanům. Ačkoli jejich uniforma již není v barvách khaki. Věnujme proto i malou vzpomínku všem příslušníkům jednotek zařazených do IZS, tedy hasičům, policistům a záchranářům. Jejich odvaha je kolikrát hraniční s lidským chápáním. Setkáváme se s názory, že nelze míchat veterány z řad armády s veterány z řad těchto složek. Ale nejsou to právě oni, kdo zajišťují každodenní službu vlasti?

Proto myslíme, že každý člověk, který většinu svého života stráví službou vlasti může být právoplatně nazýván veteránem. Nejen válka nám dala a dává hrdiny, ale i boj s ohněm, kriminalitou a boj o lidský život je neméně důležitý. Tímto vyjadřujeme náš vděk všem mužům a ženám, kteří své životy zasvětili pomoci druhým.

DĚKUJEME

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: lh5.googleuser­content.com/-ObrFq6lADyQ/UJ-L9LaN4tI/AAAA­AAAAALE/4PBg4vthP­d0/w1280-h800/blog_red­_poppy.jpg

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)