Burlaci v Čechách

Poslední výstřely druhé světové války jsou již historií, avšak její dozvuky se potáhnou ještě několik let a na následky této setrvačnosti budou stále umírat lidé. Přesuňme se tedy na území, které je v dnešní době velmi komentované a diskutované. Hovořím o Ukrajině. Ukrajina je zemí, jejíž historie je velmi pestrá, avšak o samotné ukrajinské historii se hovořit nedá. Země se téměř po celou existenci nacházela v područí okolních „tehdejších“ velmocí. Jako příklad bych uvedl Polsko (Rzeczpospolitu) a Carské Rusko, později Sovětský svaz. Z těchto historických faktů se dá předpokládat, že Ukrajina bude toužit po své nezávislosti poměrně velkou silou. Co se nám tu vše semele, to už Ukrajinci nemohli tušit. Abych se dostal k meritu věci, přesuňme se do roku 1929 do města Vídně. Proč právě do Vídně? Odpověď bude velmi jednoduchá. Roku 1929 dochází ve Vídni k sjezdu ukrajinských exulantů, žijících na území Rakouska, Německa a především Československa. Jejich hlavním bodem programu se stane založení Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN). Dalo by se říci: „Bohulibá myšlenka, jak se zbavit nadvlády Ruska nad Ukrajinou a osvobodit svou zem.“ Můžeme, ale hovořit o vlastenectví. Zde se naše názory mohou rozcházet. Vzhledem, že jednou z hlavních spojujících myšlenek byl velmi silný antisemitismus a zejména rasismus, takže spíše než o vlastenectví bych hovořil o velmi silném nacionalismu. Nedá se ani divit tomu, že ihned v roce 1929 je OUN v Československu zakázána, jelikož její projevy silně porušovaly myšlenky demokracie a lidskosti. Z Československa se nyní přesuňme do Polska. Zde je činnost buněk OUN velmi plodná. Jedním z „komandantů“ OUN, která si Polsko rozdělila do oblastí sfér působnosti, se stává i mladý Stepan Bandera (*1909). Ve svých dvaceti letech působil na relativně vysoké pozici v OUN. Jeho premiérou a zároveň i projevem jeho smýšlení se stal atentát v roce 1934 na polského ministra vnitra Bronislawa Pierackého. Bohužel pro něj je ihned po atentátu zatčen a odsouzen k trestu smrti. Ten je mu postupně změněn na doživotí, jelikož se polská strana obávala následného teroru po smrti Bandery, ze strany OUN. Banderovým vězením se stává Brestská pevnost. Roky nám plynou. Přejde rok 1938, Československo nám téměř přestane existovat, jako svobodný stát a nastane rok 1939, přesněji září a s ním další světová válka. Banderovi se po napadení Polska Německem podaří uprchnout ze svého vězení na území dnešní Ukrajiny, kde zahajuje boje proti Rudé armádě, zatím na úrovni partyzánské války. Přejdou téměř dva roky a Německo nám napadne i Sovětský svaz. Na tento okamžik Ukrajinští nacionalisté čekají jako na spasení. A proto již 30. června 1941 bleskově vyhlašují nezávislost Ukrajiny na SSSR. „Teď, když nás Německo osvobodilo, můžeme bojovat proti světovému židovství a komunismu pospolu.“ zní, ze všech stran Ukrajiny. Ani se není čemu divit. Stalin Ukrajince považoval za odpad a také se k nim tak choval. Proto po uměle vyvolaném hladomoru Ukrajinci vidí v Německu spásu. Vystřízlivění přijde do několika dnů. Německo nevidí důvod, proč by Ukrajinci měli mít vlastní stát a okamžitě nechá nově jmenované představitele, i s Banderou, zatknout a převést do Berlína, kde požadují okamžité odvolání proklamace nezávislosti. To Ukrajinci odmítají a proto jsou okamžitě internování v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde mají dostatek času přemýšlet o odvolání. Neodvolají. Válka plyne, boje nabírají na krutosti a z počtu mrtvých se stává statistika. Na Ukrajině nám nyní vzniká Ukrajinská povstalecká armáda (UPA). Jejím nepřítelem jsou všichni. Jak Němci, tak i Rusové. Nakonec dojde s Německem k dohodě a UPA se zaměří především na Rudou armádu, aneb krvácejte Ukrajinci, my se nyní stáhneme. Jako další krok vstřícnosti je roku 1944 Bandera propuštěn a Němci doufají, že jim pomůže v boji s Ruskem. Ten, ale už svůj vliv nedokáže uplatnit. Více než s Rudou armádou si UPA vyřizuje účty s polským obyvatelstvem. Ke konci války UPA povraždí na 100 000 polských obyvatel Haliče a Volyně a téměř 500 000 Poláků z oblasti uprchne. Největší masakr provede UPA ve vesnici Ostrówki, kde povraždí na 500 civilistů a téměř 250 dětí. Němci dokonce postaví dvě divize SS z ukrajinských dobrovolníků, které vyzbrojí. Jejich krutost se stane pověstnou. Válka nám pomalu končí a o vítězi se již nedá pochybovat. UPA se stáhne na území jižního Polska, kde rozpoutá další vlnu teroru proti Polským obyvatelům a společně s tím vyhlásí partyzánskou válku proti SSSR, Polsku, Československu a Německu. UPA čítá na konci války téměř 6000 bojovníků a její výpady jsou čím dál tím více troufalejší, proto je třeba je definitivně zlikvidovat. Je zahájena operace Visla (píše se rok 1947). Polské ozbrojené síly a sbory násilně přesídlí veškeré ukrajinské obyvatelstvo a tlačí UPu proti oddílům NKVD, které postupují z protisměru. UPA nyní má „pouze“ 2500 členů a postupně proniká na území Slovenska. Československá vláda nelení a utváří bojové uskupení s krycím jménem „Jánošík“, které má za cíl „Banderovce“ vyhnat, či zničit. Jánošík čítal 2500 mužů proti 900 Banderovcům, postupnými boji byl Jánošík přetransformován do uskupení „Otto“, který měl sílu čtyř pěchotních praporů a rotu obrněných vozidel. Banderovce se sice nedaří vytlačit z území Slovenska, ale daří se proti nim úspěšně bojovat. UPA ve snaze navázat spojení se západem vyšle tři sotni (oddíly o síle cca 150 – 200 mužů), které mají projít územím ČSR a dostat se do americké okupační zóny. Jednotlivé Sotni byly pojmenovány dle svých vůdců: Burlakova, Horomenkova a Rizunova. Československá strana jako odpověď zřizuje Pohotovostní pluky SNB a tzv. Létací oddíly SNB, které mají průchodu Banderovců zabránit. O jejich úspěšnosti se dá polemizovat, jelikož chyběly jak zkušenosti, tak i kvalitní výzbroj. Jednalo se především o mladé muže, bez bojových zkušeností, proti kterým stáli frontou zocelení Ukrajinci. Osudy jednotlivých sotní byly dost podobné. Sotňa Burlak byla rozprášena na Slovensku a její členové včetně Burlaka se vzdali příslušníkům SNB. Sotňa Horomenkova se dostala až do jižních Čech, kde je zaznamenáno několik případů přestřelek s příslušníky SNB. Nejvíce zajímavá je přestřelka u obce Stojčín (Pelhřimovsko), kde dva příslušníci UPA, vyzbrojeni lehkým kulometem LK vz. 26 a dvěma pistolemi CZ DUO 6,35 mm, svedli boj s příslušníky „Létacího oddílu – velitelství RUDOLF.“ Boj dopadl vítězně pro SNB, jelikož banderovci po vystřílení všech nábojů do kulometu spáchali sebevraždu. Další přestřelky jsou dokumentovány v okolí Soběslavi, Olešníku a další. Z celkového počtu cca 400 banderovců se podařilo do americké zóny dostat necelým čtyřiceti včetně komandanta Horomenka. Poté, kdy nebyli jejich žádosti o pomoc Ukrajinským povstalcům vyslyšeny, rozešli se a žili na západě. Přechody banderovců přes ČSR jsou dokumentované až do roku 1948. Poslední banderovec byl zatčen až v šedesátých letech a odsouzen v Rusku na třicet let. Propuštěn byl až po rozpadu SSSR. V bojích s banderovci na území Československa padlo, či bylo zavražděno 49 osob. Osud Stepana Bandery se uzavřel roku 1959, kdy byl zabit agentem KGB před vchodem do svého mnichovského bytu. Zavražděn byl pomocí kyanidu, který mu byl stříknut do obličeje. Pohřben byl taktéž v Mnichově. V dnešní době se již zapomnělo na zvěrstva páchané příslušníky OUN a UPA a snad kontroverzně jsou na Ukrajině považováni za národní hrdiny a bojovníky za svobodu.

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: foto 1 – autor, foto 2 – kvhbeskydy.sk/wp-content/upload­s/gallery/ban­derovci-na-slovensku-1945–1947/foto-4.jpg

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)