Černobyl – „neviditelný zabiják“

Je 25. dubna 1986. Ve Spojených státech vrcholí debata o změně taktických postupů a výzbroje agentů FBI a ostatních policistů po přestřelce v Miami, která se udála před pouhými dvěma týdny. Událost, která se do Sovětského svazu mezi obyčejné lidi vůbec nedostala, za to zbývají minuty do události, která obletí celý svět a nakonec i jeho valnou většinu postihne.

23:00 – do jaderné elektrárny V. I. Lenina, která leží nedaleko nově vybudovaného města Pripjati, přichází dvojice mladých operátorů, kteří se chystají na noční směnu ve 4. reaktorovém bloku elektrárny. Jmenují se Alexander Akimov a Leonid Toptunov. Ani jeden z nich nemá sebemenší tušení, jak tragickou roli sehrají. Převlékají se do pracovních úborů a poté se z nástěnky dozvídají, že pro jejich směnu je naplánován experimentální úkol. Dal by se považovat za banální, avšak obstojí mladí operátoři v jeho splnění? Vše nasvědčuje tomu, že jejich plná kvalifikace bude dostačující, je ale reaktor typu RBMK stejného názoru?

0:00 26. dubna 1986 – právě se vystřídala celá směna v operačně-řídící místnosti jaderné elektrárny. Vedoucím celé směny je velmi ambiciózní inženýr Anatolij Djatlov. Jeho úkol pro dnešní noc je zcela jasný. Provést test, který spočívá ve snížení výkonu celé elektrárny a zjistit, zda-li je elektrárna schopna pokračovat v provozu i při minimální dodávce energie. (V podstatě se jednalo o zjištění, zda-li elektrárna bude fungovat, i kdyby byla okolní infrastruktura zničena např. útokem NATO.) Jelikož předchozí směna již započala se snižováním výkonu reaktoru (ale nesdělila to směně následující), nová směna vede spor s Djatlovem o bezpečném minimu výkonu reaktoru pro provedení testu. Djatlov je, ale neoblomný. Jelikož se už vidí se státním oceněním za celoživotní dílo v jaderné elektrárně, nepřipouští si jakékoliv selhání. Opět nám osobní ambice hrají jednu z hlavních rolí.

Půl hodiny po půlnoci dochází k dalšímu sporu. Výkon reaktoru již klesl pod bezpečnostní minimum a Akimov ho upozorňuje na hrozící nebezpečí (myslel si, že by došlo k „vypnutí reaktoru“ – neví, že vypnutí by mohlo být katastrofální). Djatlov je neobyčejně hrubý a pouze Akimovovi vynadá. Test pokračuje. Dochází k porušení mnoha bezpečnostních protokolů. Dokonce se 40 minut po půlnoci reaktor dostává do tak nestabilní fáze, že již teď hrozí výbuchem. Výkon reaktoru kles z minimálních 700 MW na kritických 30MW. V tento moment, mělo dojít k okamžitému zastavení štěpné reakce. Djatlov nechává plně vysunout veškeré grafitové tyče, absolutně netuší, co může následovat. (Grafitové tyče řídí rychlost a sílu štěpné reakce. Jejich plné zasunutí reakci úplně zastaví. Pokud se zcela vysunou, reaktor se stává neovladatelným). Výkon bleskově vzroste z 30MW na 200MW, Djatlov je spokojený.

1:23:04 Djatlov dává příkaz k finálnímu provedení experimentu. Tento příkaz zahrnuje nejtragičtější chybu. Djatlov nechává odpojit automatickou bezpečnostní ochranu. Reaktor se nyní v podstatě stává svým vlastním pánem. To ale nikdo netuší. Následuje snížení přívodu páry a zastavení turbíny. Problém je ten, že pára se začala hromadit v reaktoru. Vznikl nám právě největší Papinův hrnec v historii. Jelikož pára nemohla odcházet přívodem k turbíně, našla si jinou cestu ven. Příklopy palivových tyčí se začínají nadzvedávat. Pracovníci u samého reaktoru okamžitě hlásí do řídícího střediska nouzový stav.

1:23:40 ve velíně vypuká panika a Leonid Toptunov instinktivně stiskl tlačítko nouzové ochrany AZ-5. Grafitové tyče se začaly spouštět do reaktoru. Djatlov zuří, že mu obsluha zničila experiment a hrozí jí okamžitou výpovědí. Do deseti vteřin dochází ke dvěma explozím. Víko reaktoru o hmotnosti 1 megatuny je odhozeno, jako by bylo z papíru. Došlo k promísení vzduchu a vodíku a došlo k mohutné explozi, která rozmetala střechu 4. bloku jaderné elektrárny a v tento moment uniklo do okolí 700 tun nebezpečného radioaktivního grafitu. Osazenstvo řídící místnosti nechává reaktor zalévat množstvím vody, jelikož si myslí, že reaktor tím ochladí. Kdyby věděli, že tím vznikne daleko více radioaktivní páry, možná by toto řešení nezvolili.

Přibližně o půl druhé doráží na místo hasiči. Ti dostali informaci, že došlo pouze k požáru na střeše elektrárny mezi 3. a 4. reaktorovým blokem. Ani jeden z nich netuší, proti čemu stojí. Požár lokalizují a pustí se do hašení. Všichni cítí v ústech nezvykle železitou chuť, pociťují silnou nevolnost a slabost. S požárem bojují statečně, ale neviditelné záření si vybírá svou daň a po chvíli začnou jednotliví hasiči kolabovat a padat na zem. Přisuzují to velikému žáru. Každý z hasičů obdržel dávku rovnající se tisícinásobku radioaktivity obdržené při RTG plic. Požár se podařilo uhasit, zatím nikdo z hasičů netuší jakou cenu budou muset za své hrdinství zaplatit.

V 5 hodin ráno dochází k likvidaci požáru a prvnímu odhadu škod. Probíhá měření radioaktivity v okolí elektrárny s uspokojivým výsledkem 3 röentgenů v ovzduší. Nijak závratná hodnota. Možná je to i tím, že stupnice Geigerových počítačů, které dostaly týmy měřičů, měly limitní hodnotu právě 3 rtg. Celá událost je zatím tutlána. Avšak ve Švédské jaderné elektrárně ve Fosmarku již zaznamenali pracovníci zvýšenou radioaktivitu. Nikdo neví odkud je.

Teprve po 36ti hodinách je vyhlášen nouzový stav a blízké město Prypjati je evakuováno, lidé si s sebou radiaci nesou ve vlasech a věcech, takže zamořují další území, ačkoliv nevědomky.

Na likvidaci katastrofy je povolána armáda. Jelikož se zjistí, že v reaktoru stále hoří grafit je nutné ho nějak uhasit. Voda nepřipadá v úvahu, písek také ne. Proto se zjišťuje, co by hoření mohlo zpomalit. Na místo je povolán přední znalec jaderné energetiky Valeriy Legasov. Finální rozhodnutí posílá nad reaktor helikoptéry (Mil Mi-26), které shazují do otevřeného reaktoru olověné desky, dolomit, karbid boričný a směs jílu a písku. Dochází i ke zřícení vrtulníku do místa havárie. Touto vrstvou vzniká jakási pec a hrozí propálení dna reaktoru do zásobníku vody. Hrozí termonukleární exploze. Je rozhodnuto vyslat tým potápěčů pod reaktor, aby zjistili stav vody. Hlásí se dobrovolníci, kteří si tímto podepisují rozsudek smrti. Avšak zjišťují, že voda nedosahuje až k reaktoru, ale je třeba ji i tak odčerpat. Hasiči, kteří se podílí na odčerpání dostanou prémii za škodlivé látky v hodnotě 1 000 rublů. Následně vojáci shazují trosky střechy do budovy s reaktorem.

Likvidační práce končí až 5. května, kdy je reaktor konečně uhašen. Je rozhodnuto o zalití reaktoru betonem a výstavbě ochranného sarkofágu.

Bezprostředně při a po explozi umírá 33 lidí. Celkové odhady ohrožených lidí hovoří až o 1 000 000 postižených a obětí. Dodnes platí vyhlášená zóna, kam není povolen volný vstup. Černobylská tragédie byla důkazem, že zatajování slabin prvotřídní technologie může vést k nevídaným katastrofám. Následky přetrvávají do dnes.

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: stoplusjednic­ka.cz/dedictvi-cernobylu-havarie-ktera-jednou-provzdy-zmenila-svet

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)