Cizinci 3

Španělská občanská válka probíhala mezi lety 1936 až 1939. V čem, ale byla rozdílná od válek předchozích? Pokud bychom přirovnali španělskou občanskou válku k občanským válkám vedených ve Francii, na konci 18. století, k občanské válce ve Spojených státech v 19. století a koneckonců i k občanské válce „revoluci“ na Kubě ve století 20., přijdeme na fakt, že Španělsko se stalo jakýmsi cvičištěm a polygonem pro země, připravující se na další velkou válku. Ano, samozřejmě počátkem celého konfliktu byl střet dvou nesmiřitelných ideologií, z nichž každá stála na jiné straně politického spektra, ale verva s jakou se do tohoto konfliktu zapojily „okolní“ země byla zarážející. Postupem času se celý konflikt stal spíše věcí Německa a Sovětského svazu, než samotných Španělů.

Německo, pod vedením Adolfa Hitlera, a Itálie, pod vedením Benita Mussoliniho, patřili k zemím, které nejhojněji podporovali generála Franka a s ním i celý jeho nacionalistický blok. Získání další země, která by byla stejně smýšlející a ochotná poskytnout své vojenské kapacity je vítaným spojencem, pro konflikt, který se chystal.

Na druhé straně nesmiřitelný ideologický soupeř, Sovětský svaz. Země, která leč rozvrácena revolucí z let 1917–1919, začala „vyvážet“ ideje komunismu a socialismu do celého světa. Neexistovalo snad žádné dělnické hnutí, kterému by se tato ideologie nelíbila. Vždyť útlak monarchů, vrchnosti, či diktátorů byl políčkem do tváře celému proletariátu. Snad i díky tomuto faktu došlo k vítězství levicových stran ve Španělsku onoho roku 1936. „Veliké vítězství“ pro španělské dělnictvo a rolnictvo, leč veliká prohra pro španělské elity, obchodníky, vlastníky půdy, duchovenstvo a celkově střední třídu.

Hitler si moc dobře uvědomoval, že Španělé jsou temperamentním národem se sklonem k jisté formě zahálky (zřejmě čerpal od svého italského spojence), proto by bylo riskantní vměšovat se do vnitřních záležitostí a samotného velení. Avšak jako cvičiště se Španělsko zdálo být ideální. Transportní letouny Ju-52, které přepravily na 20 000 bojovníků ze španělského Maroka do Sevilly, se ukázaly jako velmi spolehlivé a užitečné. Stejně tak se projevily i bombardéry Ju-87 „Stuka“, He-111 a Do-17, které se staly nepostradatelnou podpůrnou součástí útočících vojsk. Za zmínku asi stojí také fakt, že letectvo spadající do Legionu Condor, bylo první složkou německé branné moci, které se dopustilo válečných zločinů (vybombardování města Guernica). Stíhací letectvo na tom bylo hůře, letouny He-51 a Bf 109 nedokázaly účinněji konkurovat sovětským stíhacím letounům. Pomoc však přišla ze strany Italů, jejich stíhačky Fiat CR.32 si vedly o něco lépe. Největší slabinou, kterou Němci odhalili, byla obrněná vozidla. Díky Versailleské dohodě bylo Německu zakázáno budovat vojenské obrněné složky, ale dohoda byla jedna věc a realita byla věc druhá. Německo vyslalo na pomoc povstalcům několik stovek vozidel typu PzKpfW I. Jednalo se o dvoumístné lehké tanky, jenž byly vyzbrojeny pouze dvěma kulomety ráže 7,92×57 mm (MG-34). Maximální čelní pancéřování dosahovalo 13 mm. Avšak na straně povstalců to bylo nejčastěji zastoupené obrněné vozidlo. Pokud se zaměříme na zbraně jednotlivce, objevíme celou plejádu historických, ale i na svou dobu moderních zbraní. Z první kategorie můžeme jmenovat pušky Mauser modelo 1893, Manlicher 1895, Lebel 1885, Mauser C96 a mnohé další, z modernějších zbraní lehké kulomety MG34, německé Kar 98K, samopal MP28, či Fontbernat 1938.

Na druhé straně barikády stojí stoupenci legitimní vlády, což jsou především dělníci, rolníci, Carabinieros, některé vojenské útvary a především Interbrigády. Interbrigadisté přicházeli z celého světa a do Španělska je kolikrát táhla romantická myšlenka boje za svobodu. Většina z nich však byla z řad anti-fašistů a komunistů. Především pak všichni příslušníci Interbrigád, kteří přišli, či připluli ze Sovětského svazu.

Stalin si stejně jako Hitler uvědomoval, že je třeba ověřit si vybavení a výzbroj svých jednotek Rudé armády. Proto na pomoc Španělským republikánům poslal na 600 letadel, 400 tanků, 1200 děl a některé zdroje hovoří o 200 – 500 000 dobrovolníků. Stejně tak jako Němci i sověti měli své pozorovatele, kteří sledovali počínání mužů a techniky v boji. Stíhací letouny I-15 a modernější I-16 dokázaly způsobovat povstaleckému letectvu značné škody a ztráty. Bombardéry SB-2 by se taktéž vyznamenaly, pokud by republikánům nechyběly letecké bomby. Z tohoto důvodu se republikánské letectvo zaměřovalo na blízkou podporu pozemních vojsk tak, že pozemní cíle ostřelovalo palubními kulomety. Obrněné jednotky však slavily triumfy. Sovětské lehké tanky T-26, vyzbrojené kanonem ráže 45 mm a kulometem DT ráže 7,62×54R a čelním pancéřováním o tloušťce 15 mm, byly pohromou pro povstalecké tanky typu PzKpfW I. T-26 dokázala vyřadit povstalecký tank na vzdálenost několika stovek metrů a dokonce jsou evidované i případy, kdy na zničení PzKpfW I. Stačil pouze kulomet. Pokud tedy došlo k otevřenému tankovému boji, končil tento boj masakrem pro povstalecké obrněné síly. Co se týče pěchotních zbraní, na straně republikánů a interbrigád, existovala tak široká paleta zbraní, že příkladem uvedeme: Mosin Nagant 1891, PPD-34/38, CZ vz.24, LEE Enfield Mk.I SMLE, DP-27, kulomet Maxim a mnohé další. Z tohoto důvodu bylo velmi těžké zásobovat jednotlivé jednotky příslušným střelivem. Kolikrát se stávalo, že v jedné rotě bylo několik druhů zbraní různých ráží.

Podstatným rozdílem mezi vojenskou a „pozorovatelskou“ pomocí Německa a Sovětského svazu bylo výše zmíněné vměšování. Němci se podřizovali bitevnímu plánu povstalců, zatímco Sověti přišli do Španělska ještě s jedním zájmem. Stalin dal téměř volnou ruku, v boji proti třídnímu nepříteli, náčelníkovi NKVD Ježovovi a ten, aby se „zalíbil“ svému vůdci, rozpoutal naprostý teror proti všem, kteří se mu znelíbili. Nejen že zlikvidoval nejlepší velitele Sovětského svazu, jmenujme za všechny „rudého Napoleona“ maršála Tuchačevského, ale přenesl svůj paranoidní boj i na Španělské bojiště. Zde mělo být jedním z hlavních úkolů likvidování třídních nepřátel v podobě anarchistů a trockistů. Tyto postupy byly pro tehdejší Španělsko nepředstavitelné a rozkol, který byl způsoben v řadách republikánů, zapříčinil jejich samotnou prohru v tomto konfliktu.

Boje, které probíhali v roce 1938, by se svou krutostí daly přirovnat k masakrům za první světové války. Půl milionu Španělů se nedočkalo konce tohoto konfliktu.

Největší zradou však bylo rozhodnutí Společenství národů o zákazu jakékoliv pomoci kterékoliv z bojujících stran. První kdo poslechli a okamžitě ukončili svou pomoc, jak materiální, tak lidskou, byly dvě mocnosti, které za nedlouho zradily i samotné Československo. Anglie a Francie s okamžitou platností přestaly jakkoliv pomáhat republikánům a dokonce začaly blokovat přísun vojenské pomoci z ostatních zemí. Pro republikány i Interbrigadisty to byl šok. Jelikož v řadách Interbrigád bylo na 2500 Čechoslováků, tuto první zradu nesli ještě hůře než zradu v září 1938. Nakonec na začátku roku 1939 ukončil svou pomoc i Sovětský svaz, který s Německem uzavřel pakt Riebbentrop-Molotov. Osud Španělska byl zpečetěn. Prvním výstřelem v Maroku 17. 7. 1936 válka začala a v dubnu 1939 skončila pádem Madridu. Paradoxem se stal samotný rozkol mezi republikány, kdy mezi sebou svedli bitvu kvůli otázce, zda-li se bezpodmínečně vzdát, či bojovat dál.

Francisco Franco pak nastolil ve Španělsku diktátorský režim, který trval do roku 1975, kdy moc převzal král Juan Carlos I. A převedl Španělsko zpět k demokratickému režimu.

Nemalou zajímavostí je fakt, že v řadách povstalců i republikánů bojovala řada známých osobností. Za všechny uvedeme následující: V řadách republikánů – Ernest Hemingway, Dolores Ibárruri, Egon E. Kisch, George Orwell V řadách povstalců – Salvador Dalí, José Ortega, José Sanjurjo

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: moderni-dejiny.cz/Public­Files/UserFiles/i­mage/Metodika/03_ME­ZIVAL/800×800_­Sp_war.jpg

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)