Cizinci

Dějiny lidstva jsou prosycené konflikty a šarvátkami od nepaměti. Kam se bude ubírat svět po první velké válce, která později získala název První světová, nemohl nikdo předvídat. Nová územní uspořádání způsobovala nárust lokálních konfliktů, ale žádný z nich nepřerostl do měřítek právě skončené války.

Léta plynula a do popředí začal vystupovat nový strašák. Konflikt mezi ideologiemi, které vycházely z teoretických úvah myslitelů, či filosofů a ekonomů své doby, ale v praxi byly ve své čisté podobě zcela utopické. Myslet si, že rovnost mezi lidmi nastane v momentě, kdy si všichni budou rovni, vypadá velmi krásně, ale opravdu si můžou být lidé navzájem rovni? Co, když správná úvaha je ta, že ideální svět nastane teprve v momentě, kdy je nastolen pevný řád a systém nabídne lidem jistoty? Prvním střetem těchto ideologií bylo zasaženo území státu, kde se bude tento příběh odehrávat.

Svobodné volby ve Španělsku vyhrála komunistická strana, která si dokázala získat největší podporu ze stran dělnictva a obyčejných lidí. Ale jak již bývá zvykem, nikdy se nedá zalíbit všem a nově zaváděné zákony začaly poškozovat ty, kteří velmi často patřili k bohatším a vlivnějším obyvatelům. Spory a odpor eskalovaly velmi rychle a svou hranici překročili v červenci 1936. Nacionalisté pod vedením Francisca Franca, Emilia Moly a Josého Sanjura se rozhodli jednat a legitimní vládu komunistů svrhnout za jakoukoliv cenu. Problém vyvstával v momentě, kdy bylo třeba pravičácké jednotky dopravit na pevninské Španělsko, jelikož nejpočetnější vojenské síly měli vzbouřenci v severoafrickém Maroku. Na pomoc španělských nacionalistů, ale přijde mocnost, která měl být důsledkem První světové války, zdecimovaná natolik, že již nebude nikdy schopna vést tak ohromný konflikt, jakým poslední válka byla. A právě v tento moment se celý konflikt pod názvem Španělská občanská válka zapíše do dějin, jako velmi pozoruhodný konflikt. Proč pozoruhodný? Pokračujeme dále.

Německé a Italské vojenské letectvo přepraví z Maroka do Sevilly přes 20.000 plně vyzbrojených povstalců a nabídne Francovi své letectvo. Proč je Německo vůči Španělsku tak vstřícné? Odpověď je prostá. Jak lépe ověřit své nové zbraně než ve skutečném konfliktu, že? Boje se rozhoří naplno ihned poté, co povstalci dobudou silou město Badajoz. Brutalita, s jakou jsou boje vedeny nezanechá v klidu antifašistická hnutí celého světa včetně komunistického Sovětského svazu. Zahraniční pomoc se do Španělska vlévá ze všech stran. Zmiňované Německo a Itálie podporují frankistické povstalce, zatímco Sovětský svaz a antifašisté podporují komunisty a anarchisty (čili republikány). Nerovnost bojů je zapříčiněna nedostatečnými zkušenostmi a výzbrojí republikánů. Nedostatek pušek, kulometů, samopalů a granátů způsobil, že častokrát byly podnikány útoky na opevněná postavení povstalců jen za pomocí zemědělských nástrojů, nožů a kamení. Celou situaci dokáží nejlépe vystihnout boje o Barcelonu na konci září 1936.

Toho nedělního rána nikdo netušil, jaká zvláštní síla nás vyvedla z pohodlí domovů do ulic. Snad zvěsti o pochodu povstalců na Barcelonu. Davy dělníků vyzbrojené noži, kladivy, sem tam puškou, pistolí, či holí, směřovaly skrze, ještě téměř spící město, neomylně k barcelonským kasárnám. Atmosféra byla napjatá, leč plna odhodlání. Postupovali jsme neustále vpřed širokou ulicí lemovanou skladovými budovami z jedné strany a obchody a kasárny ze strany druhé. Napětí ukončila první dávka z kulometu, která rozbila čelo pochodujícího davu. Výstřely pušek a třesk vybuchujících granátů ohlušoval každého z nás. My ale neochvějně postupovali vpřed. Pochod se změnil ve zteč, která měla jediný úkol. Umlčet ty zatracené povstalce, kteří nás začali nemilosrdně vraždit. Sto metrů, klopýtáme přes mrtvá těla, padesát metrů výbuch granátu zabije dva dělníky přede mnou, deset kroků, měl jsem je na délku paže. Dav rozlícených republikánů se vrhl na opevněný bod povstalců. Vycvičení vojáci na jedné straně a rozlícený dav na straně druhé. Drama, jaké se odehrávalo je nepopsatelné. Muž proti muži, bojovalo se pěstmi, holemi, ale i zuby.

Povstalci od kasáren začali do davu střílet polními děly a ostřelovat nás kulomety, které byly umístěny v horních patrech. Opustili jsme hlavní ulici a začali se ukrývat mezi budovami skladišť. Podařilo se nám ukořistit několik pušek. Několik z nás se pokusilo vylézt na střechy skladišť a pálit na povstalecké vojáky. Palba z kulometů je ale smete zpět dolů. Vedle mě dopadlo tělo jednoho z nás. Nebyl jsem nijak zkušený bojovník a prostřílené tělo mě šokovalo. Na chvíli jsem úplně ztuhnul. Z této panické ztuhlosti mě vytrhl až výstřel z děla. Střela prolétla útočícím davem. V ten moment to vypadalo, jako by do davu najel v plné rychlosti vlak. Pouze krvavá šmouha a části lidských těl. Taková byla realita barcelonských bojů. Lidé umírali po desítkách, ale další a další přicházeli.

Obchvatem přes sklady jsme dosáhli obrany kasáren. Scéna tohoto útoku byla ještě děsivější než předchozí. Veškerý hněv byl uvolněn v brutalitě, s jakou byl útok proveden. Několik dělníků otočí dělo proti bráně kasáren a vypálí. Tlaková vlna smete i mě. Otřesen ležím na zemi a sleduji, jak druhá skupina dělníků otáčí druhé dělo a střílí někam do výše. Zasahují pouze ozdobnou římsu na budově kasáren. Snažím se zvednout, ale dávka z kulometu mě nutí znovu ulehnout na zem. Další mrtví dělníci padají kolem mě, ale některým se již podařilo dostat dovnitř. Vstal jsem a doběhl jednomu z kulometů, tam se ho již zmocnil jeden z nás a mával na mě ať jdu s ním. Zvedli jsme kulomet a rozběhli se směrem do kasáren. Běh byl velmi náročný. Skupina dělníků zahnala několik povstalců do místnosti, odkud se snažili bránit. Dva povstalci jsou zabiti, ale další dva utíkají do vyšších pater. Běžíme za nimi a stále táhneme kulomet. Na posledním schodu opřeme kulomet a zbývající náboje vystřelíme na druhý konec chodby. Střelba pomalu utichá. Kasárny jsou dobyty. Na dvě stě lidí zemřelo nebo bylo raněno během tohoto útoku. Ale stále není konec. V kasárnách se dav vyzbrojí a ukořistěná děla ráží 76 a 100 mm přesunuje na centrální náměstí, kde je další opevněný bod povstalců v podobě hotelu Columbus. S děly jde dobývání o poznání rychleji, ale boje o jednotlivé pokoje si vyžádá spousty mrtvých. Boje ustávají kolem druhé hodiny odpolední, kdy je povstalecká posádka zcela umlčena.

Poté, co do světa pronikly informace o barcelonském masakru začali do Španělska proudit zástupy mužů, kteří se toužili se zbraní v ruce postavit sílícímu fašismu. Mnoho dobrovolníků, dobrodruhů, ale i spisovatelů toužilo přiložit ruku na pomoc obyčejných lidí proti nenáviděnému nepříteli. Pro tyto účely se začaly formovat vojenské oddíly, které vstoupily do podvědomí veřejnosti pod názvem Interbrigády. Jedním z příslušníků XV. Interbrigády byl i dobrovolník Jack Roberts, který se velmi rychle seznámil s brutalitou a neférovostí občanské války.

O téměř rok později od barcelonských událostí, v červenci 1937, se Jack, nedaleko města Villanueva de la Canada, setkal s krutostmi, které doprovázely celou válku.

„První den našeho nasazení nezačal úplně radostně. Sice většina z nás byla veterány první války, ale krutosti, jaké nás tento den čekaly byly nechutné. Pozice jsme zaujali přibližně 3 kilometry od Villanueva de la Canada, na dohled jedné z typických španělských vesnic. Držel jsem pozice s Patem Murphym, dobrovolníkem z Cardiffu. Sledovali jsme vesnici a očekávali útok, nebo cokoli podezřelého. Najednou jsme uviděli průvod, který vycházel z vesnice a směřoval k nám. Téměř třicet lidí opustilo své domy a vydalo se proti nám. Zamířili jsme na ně naše pušky a samopaly. Celý průvod vedla postarší žena se dvěma dětma. Za ní několik starců a asi patnáct mladých mužů. Dostali se k nám na sto metrů a začali volat: „Camaradas, Camaradas!“ Nebyl důvod nedůvěřovat starcům, zřejmě se jednalo o uprchlíky. Někteří z nás se postavili a začali na ně mávat ať jdou blíže. Falešný poplach. Sklonil jsem svůj samopal a pozoroval dav. Pat Murphy vstal z našeho krytu a šel směrem k davu s dalšími členy brigády, aby je pozdravil, zkontroloval, zda-li nemají nějaké zbraně a řekl, kam mají jít. Kolem uprchlíků byl utvořen jakýsi půlměsíc z našich mužů. Když byli vzdáleni na deset kroků od uprchlíků uvítal je výstřel z revolveru. Všichni z mladých mužů, kteří šli společně s davem byli zřejmě povstalci. Bylo těžké rozeznat kdo je kdo. Nyní bylo jasné, že jsou to nepřátelé. Těsně po výstřelu dopadl k Patovým nohám granát. Pat pouze instinktivně uskočil, ale střepiny ho poranili v rozkroku. Zůstal ležet s bolestivým úpěním. Rozpoutalo se peklo. Zalehl jsem a zamířil do davu, který se rozprchl po okolí. Snažil jsem se rozpoznat naše, abych je omylem nezasáhl. Před muškou se mi mihl muž ve světlé košili. Stiskl jsem spoušť a vystřílel celý zásobník. Několikrát jsem ho zasáhnul a onen muž se zhroutil k zemi. „Zastavte palbu!“ ozval se náš velitel. Mnoho lidí bylo zraněno, včetně našich. Vydali jsme se k raněným. Jeden z nás se sehnul nad raněným povstalcem. Otočil ho směrem k sobě, jelikož raněný ležel na břiše. Třeskl výstřel a náš muž se zhroutil s prostřelenou hlavou na tělo povstalce. Další granát dopadl mezi nás a zabil našeho praporního zapisovatele. V ten moment jsme ztratili nervy a všechny, kteří leželi na zemi jsme prostříleli. Byla to těžce získaná zkušenost. Ačkoliv tento trik byl znám již dlouho, naletěli jsme na něj a určitě jsme nebyli jediní.

Po tomto překvapení jsme vzali ztečí celou vesnici. Z okrajových částí jsme zatlačili fašisty zpět do středu vesnice, kde jsme je obklíčili s pomocí sovětské dobrovolnické brigády.

Boj o vesnici skončil ve večerních hodinách. Při prohledávání těl jsme našli mnoho zabitých civilistů včetně dětí. Kdo vypálil smrtící střely se již nedovíme.

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: kechlibar.net/2017/12­/14/no-pasaran-fasisticke-ksandy/

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)