Člověk člověku vlkem

Dan Sviták
Je tomu pár týdnů, co Armáda České republiky utrpěla ztrátu na životech třech příslušníků. Společně s touto tragickou událostí se vyrojilo spoustu názorů, ať už kondolenčních, vlasteneckých, odsuzujících, tak ale i těch, které zcela dehonestují památku našich vojáků. Běžný člověk, který pracuje, stará se o rodinu a žije způsobem, práce – rodina – spánek a opět práce nad touto událostí jen mávl rukou a šel dále, veškeré dění kolem mu možná připomněl zvuk sirén, které nám přesně o poledni připomněli památku našich padlých vojáků. Jak ale na celou tuto věc pohlížet? Můžeme k ní být lhostejní, můžeme vyjadřovat podporu našim vojákům, můžeme jim nadávat do žoldáků, můžeme dokonce psát o tom, jak jim jejich osud přejeme. Popravdě, jsem vděčný za svou výchovu.

Ačkoliv dnešní doba je značně postižená trendy, které za několik let budou zcela zapomenuty jediná věc zůstává i po tisíci letech stejná. A to, že nejdražší komoditou pro člověka je čas a jeho vlastní život. Máme tu velkou výhodu, že si můžeme svobodně rozhodovat o svém volném čase a způsobu života jaký chceme žít, ale uvědomujeme si, že ne každý na světě takovéto privilegium má? Většina lidí pohlíží na tyto problémy z pohodlí svého domova, a aniž by se více zajímali o geopolitickou a ekonomickou situaci, která postihuje obyčejné lidi v daném regionu sáhne k tak radikálním názorům, že kolikrát až žasnu. A nyní, co mě vlastně dohnalo k sepsání tohoto článku, kromě toho, že jsem rok pobýval v Táboře a s několika kluky od tamějšího 42. „Svatováclavského“ praporu jsem měl tu čest poznat.

Za poslední dobu jsem se dočetl mnoho o našich vojácích. Mnoho názorů bylo soustrastného rázu a mnoho jich vyjadřovalo podporu našim vojákům. A pak jsou tu názory, u kterých musím přemýšlet, zda-li je psal člověk, který alespoň něco málo o problematice zahraničních misí ví.

Naprosto největším blábolem a snad i vítězem nesmyslu roku se pro mne stává výrok: „Vojáci mají bránit naše hranice.“ – uvědomují si lidé, kteří toto píší, fakt, že jakmile bude naše armáda bojovat o naše hranice a o naše území, povede se tento boj v naší krajině a našich městech? V poklidu sedíte u televize, sledujete zprávy, manželka v kuchyni, děti si hrají a najednou s ohlušující ránou přicházíte o všechno? Tak by totiž vypadala ona „válka“ na našem území. Ale bohužel tento fakt si tito myslitelé už nepřipustí. Nevěřím nikomu z těch internetových hrdinů, že by byli schopni se zbraní v ruce, byť jen zlomek minuty účinně odolávat nájezdu protivníka. Stále totiž platí onen citát: „Inter Arma silent Musae!“ a na humánnost můžete zapomenout rovnou.

Michal Voska
Dlouho jsem přemýšlel, zda-li chci něco k textu Dana doplnit. Trochu si připadám jako při oponentuře, každopádně bylo řečeno vše. A pod vše bych se podepsal. Tragédie dnešní doby jsou mistři od klávesnic, pro které je napsání krátkého textu snadné. Ovšem pro nás, kteří čteme jejich zla dost náročné. V Afghánistánu jsem byl opakovaně, služebně i soukromě. Bagrám bych téměř řekl, že znám jako své boty. Po tragédii se našlo i poměrně dost mých přátel s kritikou mise RS, s kritikou významu, smyslu, délky trvání, ale i ceně za ,,okupaci," jak řada z nich ráda uváděla.

Za sebe mohu dodat, že není způsobů jiných, než je právě mezinárodní zapojení, mezinárodní prostředí, jak se můžeme připravit na jakýkoliv nápor v budoucnu. Libavá, Doupov… prima, ale co s tím? Dril se jistě dá doma do jisté míry naučit, ale ani léta výcviku vám nedají tolik, co praxe. Leč nebezpečná a mnohdy tragická. V současné době se na misi v Afghánistánu ,,protočilo" zhruba 9000 vojáků AČR. Číslo ohromující a pro skeptiky jasně signalizující naše schopnosti.

Naši vojáci nejsou povaleči a teoretici, ale ostřílení profesionálové. Machři, jejichž služeb si váží doslovně celý svět. A mě bylo ctí podílet se na cestě našich padlých zpět do ČR. Byla to nejsmutnější cesta, kterou jsem absolvoval, ale byl jsem nesmírně hrdý na to kým sem a koho jsem svoji i krátkou účastí mohl podpořit. Nezapomínejme, že války se nevyhrávají u klávesnic a monitorů, ale na bojišti. Proto jen připravení půjdou dál, zatímco ostatním dojde proud…

(Autor: Daniel Sviták vs Michal Voska)
Foto zdroj: armyjames.estran­ky.cz

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)