Donaukinder

Honba za bohatstvím světa může mít různé podoby. Těžba drahokamů, ropy, zlata může zainteresovaným společnostem přinést pohádkové jmění, ovšem může také přinést zkázu a smrt přírodě. V současné obě se stalo velkým trendem propagovat vše, co má předponu, či přívlastek – eko. Ovšem jsou jistá těžební odvětví, která zapomínají, že bohatství země je zapotřebí získávat šetrněji a s jistým ohledem na životní prostředí. Pokud chceme zaručeně vystrašit obyvatelstvo planety Země, začneme argumentovat Černobylem a Fukušimou, jelikož jaderné havárie jsou skvělým strašákem. Co když ale nebezpečí číhá zcela jinde?

Rumunsko je považováno za relativně chudou zemi, na které se podepsala historie velmi výrazně. Režim, který nastolil manželský pár Čaučeskuových Rumunsko doslova vysál. Avšak začátkem 90. let začal i do Rumunska proudit západní kapitál, dokonce kapitál ze země, která se nachází na druhém konci planety – Austrálie. Australská těžební společnost Esmeralda Exploration společně s rumunskou těžební společností Aurul SA zahájila v severní oblasti země u města Baia Mare „těžbu“ zlata. Ovšem při této těžbě nebylo použito klasických prostředků, které si představíme ve spojitosti se zlatou horečkou na Aljašce, jelikož rumunské zlato bylo vázané v hornině, která byla vytěžena při předchozí těžbě kovu, bylo rozhodnuto pro postup tzv. loužením.

Metoda loužení zlata není nikterak nová, jelikož se ji začalo používat už koncem 19. století, přičemž se při této metodě využívá velmi toxická látka, kterou známe pod označením kyanid. Vlastnost kyanidů, která se využívá při loužení, je navázání slabé chemické vazby s některými kovy. V hornině, která je kyanidovým roztokem promývána, dochází k uvolňování prvků zlata, či stříbra, které se naváží na kyanid a následně je tento roztok „filtrován“ zinkovým prachem, nebo aktivním uhlím, kde se částečky drahých kovů usazují. Následně je kyanidový roztok, v případě otevřeného cyklu, se zbylými nečistotami veden do tzv. odkališť, kde dochází k degradaci (pozvolnému likvidování) kyanidu, nebo v případě uzavřeného okruhu, je kyanid veden opět na horninu.

Těžební komplex v Baia Mare byl slavnostně otevřen v březnu 1999, přičemž se náklady na vybudování komplexu vyšplhaly na částku 28 000 000 $ . První zlato bylo získáno již v dubnu téhož roku. Analytici vypočítáli, že při přepracování 2,5 miliónů tun horniny, bude získáno 50 000 uncí zlata (přibližně 1,6 tuny) a 250 000 uncí stříbra (přibližně 8,1 tuny).

V hornině, která projde loužením, stále bude uvězněno na 86,5 tuny zlata a stříbra, proto by bylo neekonomické tuto horninu likvidovat. Kyanidový roztok společně s horninou byl skladován v tzv. odkališti, pro další zpracování.

Zlomový okamžik nastal v noci 30. ledna 2000.

Hráz odkaliště v Baia Mare, kde bylo po necelém roce provozu skladováno kolem 100 000 m3 odpadních produktů (voda, hornina, kyanid, těžké kovy) se náhle protrhla a nebezpečná směs se vylila do potoků Zazar a Lápos, které jsou součástí povodí rumunské řeky Szamos a Tisa. Společnost Aurul SA se pokusila hráz opravit, což se ji podařilo 31. ledna 2000, ovšem tou dobou již smrtící koktejl kontaminoval řeku Szamos i Tisu na rumunském území a směřoval dále na území Maďarska. Maďarská vláda byla upozorněna na nebezpečí v 18:20 téhož dne, avšak na jakákoliv ochranná opatření již bylo pozdě. 1. února 2000 na maďarské straně Tisy proudilo 120 tun kyanidu v koncentraci 32,6 mg/l, za soutokem Tisy a Szamose byla naměřena koncentrace 12,4 mg/l, přičemž povolený limit pro obsah kyanidu v pitné vodě je 0,1 mg/l (maďarský limit, v EU je povoleno maximálně 0,05 mg/l).

Naštěstí nedošlo k žádnému dlouhodobému ohrožení lidských životů, avšak příroda se potýkala s neskutečnou katastrofou. Úhyn ryb a vodních živočichů byl enormní. Předpokládá se, že na řece Szamos i Tisa došlo k úhynu všech vyder říčních, velká část populace orla mořského a 4 chráněné druhy ryb. Zejména citelnou ztrátu zaznamenal druh jesetera malého. Škody na chovu ryb byly vyčísleny na 250 000 000 $. Vedle otravy Tisy došlo i k otravě části řeky Dunaj.

Odpovědnost za havárii společnost Esmeralda Exploration nechtěla přijmout a vše sváděla na vlivy počasí. Hájila se faktem, že v okolí Baia Mare, nebyl nalezen žádný uhynulý živočich. Jak toto bylo možné. Společnost Aurul SA vypouštěla rutinně část vody z odkališť do vodních toků již před samotnou nehodou, proto v nich žádní živočichové nebyli. Všichni vyhynuli dávno předtím. Nakonec nezbylo nic jiného, že se přiznat ke konstrukčním chybám hráze odkaliště. Od chvíle zahájení se odehrálo sedm menších havárií, které měly za následek úhyn dobytka a lehkou otravu místních obyvatel. Rumunské ministerstvo životního prostředí adresovalo písemná varování společnosti a požadovalo nápravná opatření, k těm ale nikdy nedošlo a společnost popřela jakákoliv varování ze stran ministerstva.

Příčinou samotné havárie byla stoupající hladina vody v odkališti, která překročila bezpečnostní limity již 28. ledna.

Maďarsko podalo žalobu na společnost Esmeralda Exploration a Aurul SA. Aby se společnost Esmeralda Exp. vyhnula vysoké pokutě, nechala se již v roce 2001 uznat nesolventní a přešla do konkurzu.

Tato událost inspirovala skupinu Rammstein ke složení skladby – Donaukinder.

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: npr.org/templa­tes/story/sto­ry.php?storyId=130348994­&t=1586540596274

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)