Když bouře nese smrt - Češi na balkáně

4. srpna 1995 zastihne nadporučíka Alana zpráva o vyhlášení takzvaného „rudého“ stupně poplachu. Možná i ve vzduchu je cítit eskalace napětí, která nemůže přinést nic dobrého. Nacházíme se na pozorovacím stanovišti s označením Tango 23 „Repetitor“, kde je dislokovaná četa českých vojáků, v rámci mandátu OSN a mise UNCRO, kteří dohlíží na bojové činnosti Chorvatů a Srbů. Hovoříme o četě, ale jelikož je léto a dovolené si mohou vybírat i vojáci, nachází se na pozorovacím stanovišti pouze patnáctičlenná posádka. Neuteklo ani 24 hodin od chvíle, kdy z velení přišel rozkaz o nutnosti zesílení pozorovacích hlídek a najednou nejvyšší stupeň poplachu. Opravdu muselo všem dojít, že se bude něco dít. Jaká bouře se následujícího dne přežene přes naše vojáky nemohl nikdo předvídat. Pozorovací stanoviště Tango 23 bylo vyzbrojeno pouze lehkou pěchotní výzbrojí zahrnující SA 58 a UK59L a několik protipancéřových granátometů. Ačkoliv se může zdát, že výzbroj byla nedostačující, je důležité uvědomit si, jaké poslání naši vojáci plnili. Zbraně byly nutné pro nejzazší obranu svých životů. Dalším faktem je poloha, kde se stanoviště nacházelo. Jeho nadmořská výška byla 1200 m.n.m. a kolem dokola pouze horské stezky, které vyučovaly pohyb tankových sil obou znepřátelených stran ve větších počtech. Dohled z pozorovací věže byl za příznivého počasí až třicet kilometrů. Nevýhodou se stal fakt, že stanoviště leželo uprostřed země nikoho a oddělovalo kilometr široký pás mezi Chorvaty a Srby. Samozřejmě obě strany si uvědomovali, o jak výhodné postavení se jedná. Noc z 4. Na 5. srpna byla relativně klidná, při úsvitu přišla bouře.

Operace Bouře „chorvatsky Oluja“ byla zahájena za úsvitu 5. srpna 1995. Jednalo se o největší pozemní operaci na území Evropy vedenou od konce druhé světové války, proto název Bouře je opravdu výstižný. Důvodem proč k operaci Bouře došlo je prostý. Chorvaté si uvědomovali nebezpečí, jaké plyne z územní separace a její následné ztráty. Již od roku 1991 docházelo ke konfliktům mezi Chorvaty a Srby v rámci chorvatské války za nezávislost. Během této války došlo k mnoha bojům, které si vyžádaly spoustu obětí jak z řad kombatantů, tak z řad civilního obyvatelstva. A civilní obyvatelstvo trpělo nejvíce. Z počátku se zdálo vítězství Chorvatska nemožné, jelikož Jugoslávská lidová armáda, která byla složena především ze Srbů, disponovala ohromnou silou. Významné boje se odehrály především v okolí města Vukovar, kde Srbové zvítězili a v Dubrovníku, kde na oplátku, zvítězili Chorvaté. Koncem roku 1991 došlo k stabilizaci fronty a uzavření příměří. Jugoslávská lidová armáda byla přinucena mezinárodním tlakem ke svému stažení a nově vznikla republika Srbská Krajina s hlavním městem Knin. S tímto faktem se Chorvaté nehodlali v žádném případě smířit.

V roce 1992 se do války za nezávislost Chorvatska vložila OSN, která chtěla zabránit nejhoršímu a to oboustranné genocidě. Z počátku se mohlo zdát, že přítomnost mezinárodní organizace, podporované vojenskými jednotkami, dokáže vnést mezi znesvářené strany klid a pořádek. Bohužel. Ačkoliv síla jednotek pod OSN byla relativně veliká, dala by se označit za bezzubou. Přísná pravidla vyučovala jakýkoliv přímý zásah proti jedné, či druhé straně. Z tohoto důvodu docházelo také k častým případům porušování příměří z obou stran. Docházelo k různým potyčkám a dokonce se do přímého střetu dostala i kanadská jednotka OSN. Situace byla stále více vyhrocenější, ale OSN nepřestávalo ve vyjednávání o trvalém míru. Možná můžeme říci, že OSN slepě následovalo svou představu o klidné Evropě, ale nevidělo, co se chystá přímo před nimi. Veškerá jednání selhala právě v srpnu 1995. Již nebylo na co čekat. Operacja Oluja začala.

Na 150 000 chorvatských vojáků a příslušníků speciální policie podniklo frontální útok na linii dlouhé 630 km s cílem definitivně zničit Srbskou Krajinu. Společně s Chorvaty se do útoku zapojila i Bosenská armáda, která si tímto výpadem zajistila pevnější pozici pro pokračování své vlastní války. Na jedné straně máme tedy 200 000 vojáků na straně druhé, tedy srbské něco kolem 40 000. Z počtu je patrné, kdo měl od začátku převahu. Cílem operace Bouře bylo zajištění přibližně 10 700 kilometrů čtverečních nárokovaného území. Pokud pomineme události, které hraničí s bezohledností vůči civilnímu obyvatelstvu, můžeme hovořit o ukázkové operaci. V čele průzkumné jednotky, za nimi hlavní bojové síly a v závěru zajišťovací jednotky. Posledně jmenovaným můžeme bez nadsázky říkat jednotky „rabovací.“ Odpor ze strany Srbů byl ze začátku silný, avšak každou hodinou ubývá na své síle. K večeru 5. srpna se organizovaná obrana Srbů definitivně zhroutila. 7. srpna byl Chorvaty dobyt Knin a operace Bouře byla prohlášena za ukončenou s verdiktem drtivého vítězství. Černou události války za nezávislost se pak stává násilné vystěhování až 200 000 Srbů z území bývalé republiky Srbská Krajina.

Vraťme se, ale zpět do pátého srpna 1995 nedaleko vesnice Široka Kula. Nachází se zde výše zmiňované postavení T-23 „Repetitor.“ Po celou dobu své činnosti se čeští vojáci setkali několikrát s minometným ostřelováním, ale nikdy v takové míře, aby došlo ke zraněním, či ztrátám na životech. Aby se dokázali lépe chránit před případným dalším minometným přepadem, zhotovili si improvizovaný kryt z kontejneru, který obložili kládami, kamením a následně zasypali hlínou. Jak typické pro zlaté české ručičky. Tento kryt, ač triviální, dokázal poskytnout adekvátní ochranu před střepinovým účinkem. Kritického rána vyšel četař Valeš směrem k pozorovacímu stanovišti, aby zde vystřídal již unaveného rotného Zemana. Ve stejnou dobu se ke stanovišti dostala skupina Chorvatů, která se dožadovala vstupu na stanoviště. Probíhala česko-chorvatská hádka. Četař Valeš již dorazil téměř k pozorovacímu stanovišti a zavolal na rotného Zemana, aby slez dolů, že ho jde střídat. Toto vše se odehrálo na pozadí probíhající hádky. Avšak ne tak úplně do této situace musíme vložit ještě jednu událost. Před několika sekundami byl vypálen minometný granát, který letí tím nejvíce nešťastným směrem. Typický hvizd protne vzduch a je následován explozí. První granát toho rána svými střepinami a výbuchem zraňuje pět českých vojáků. Tři z nich jsou zasaženi střepinami do různých částí těla. Rotnému Zemanovi výbuch utrhne obě nohy nad kolenama a jeho stav je neslučitelný se životem. Vedle něho leží četař Valeš, který je zasažen do horních končetin, z nichž jedna je zcela utržena, a hrudi. Zmítá se v bolestech, křičí o pomoc, všude je spousta krve. Na stanovišti se nenacházel žádný zdravotník a tak se ostatní vojáci snažili Valešovi co nejvíce pomoci. Bohužel bylo zjištěno že vedle rukou má proraženy obě plíce. K veliké smůle a snad i k dokončení tragičnosti celé scény nebylo na stanovišti uskladněno žádné morfium, které by alespoň zmírnilo bolest. Mezitím na stanoviště dopadají další granáty, které poškozují, či ničí vybavení. Četař Valeš mezitím na svá zranění umírá. Vojáci se běží rychle skrýt do svého krytu a vše hlásí přes vysílačku na své velení. To okamžitě vysílá obrněný transportér s lékařem na místo události. Ten však nikdy nedorazil. Byl totiž zadržen Srby, kteří po dlouhé hádce pustili pouze lékaře. Zbytek osádky musel vystoupit a Srbové zajali OT včetně řidiče a odjeli pryč. Řidič byl propuštěn až 8. srpna. Mezitím přešla fronta a bylo rozhodnuto o evakuaci stanoviště. Vojákům se podařilo zprovoznit poškozený obrněný transportér a v zástupu, s ohledem na miny, postupovali vpřed. Strach byl veliký, jelikož každou chvílí mohlo dojít k dalšímu ostřelování. Naštěstí nedošlo. Ranění vojáci byli převezeni do chorvatského Gospiçe, kde v nemocnici prodělali první operace. Následně byli letecky převezeni do Prahy, kde se podrobili dalším zákrokům.

Po operaci Bouře ztratilo jakékoliv další pozorování ze stran OSN smysl a mandát byl ukončen. České jednotky byli přesunuty do Kninu a následně do Durvaru, kde definitivně skončila mise UNCRO.

Oba naši padlí vojáci byli převezeni zpět do České republiky, kde byli pohřbení se všemi poctami. Na území Chorvatska mají oba vojáci pomník.

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: www.mocr.cz

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)