Když se chce, jde vše

Roku 1942 nám prvním rokem hoří válka s Japonskem. Tichomořská flotila byla v Pearl Harboru téměř zničena, avšak výrobní potenciál Spojených států je ohromný a loděnice chrlí jednu loď za druhou. A tak se stává, že 7. Května 1942 je zahájena stavba torpedoborce třídy Fletcher. Stane se tak v loděnicích Consolidated Steel Corporation v Orange, Texas. Stavba potrvá tři měsíce a 22. září je loď připravena k nasazení ve službách amerického námořnictva. Do této chvíle nikdo netuší, jak se právě tento torpédoborec zapíše do dějin tichomořského loďstva.

Posádka je rekrutována z nováčků, kteří prošli základním výcvikem a několik týdnů se zacvičovali na různých plavidlech. Nikdo netušil, jak (ne)šťastná kombinace námořníků vznikne a čeho všeho budou schopni.

Na začátek si povíme něco o lodi. Torpédoborce třídy Fletcher patřily ve své době k opravdové elitě doprovodných plavidel. Posádka se skládala celkem z 273 námořníků, kteří obsluhovali širokou škálu zbraňových systémů. Mezi hlavní zbraně patřilo pět námořních děl ráže 127 mm, protiletadlové 20 mm a 40 mm kanóny, deset torpédometů, šest vrhačů hlubinných naloží a dvě svážnice taktéž pro hlubinné nálože. S touto výzbrojí už zkušená posádka dokáže ohrozit protivníka a kdyby jen protivníka.

27. září je již loď pod názvem USS William D. Porter v čele s kapitánem Wilfredem A. Waterem připravena k vyplutí. Operační prostor Atlantik. Samotný kapitán by se dal označit za schopného velitele s vyhlídkami na zářnou kariéru, avšak člověk míní a posádka mění.

Po veškerých zkouškách, které trvaly téměř půl roku je USS Porter vybrán jako doprovodná loď bitevní lodě USS Iowa, která směřuje do Teheránu. Na její palubě se nachází prezident USA Roosevelt, který se chystá na jednání v rámci Teheranske konference. Jaká to čest pro kapitána Watera, že právě jeho loď byla vybrána jako eskorta prezidenta. Raduje se předčasně.

Vyplouváme. Posádka pracuje jak má. Motory se rozběhnou a cela loď se zachvěje. Kapitán vydá rozkaz vpřed a během několika sekund vyplouvají. Po zdolání jednoho jediného metru plavby se ozve silné skřípění a zvuk doprovázející trhání a praskání železné konstrukce. Kde loděnice udělaly chybu? Loděnice nikdo, jen obsluha kotevních lan a samotné kotvy. Nevytáhly kotvy zcela a ty vysely na volno po bocích lodi. To by nebyl až takový problém, kdyby se nezahákly za trup sesterské lodě, která kotvila na těsno vedle USS Portera. Kotva poškodila trup lodi a utrhla hrazení po celém pravoboku. Éterem se rozléhaly nadávky, avšak USS Porter ničeho nedbaje rychle opouští přístav. Ukázkové odplutí z místa nehody. První karambol máme úspěšně za sebou. Obsluha kotevního zařízení získává první bod.

USS Porter pluje vstříc bitevní lodi USS Iowa. Trvá mu pouhých 24 hodin, než se připojí k „prezidentské ochrance“. Během plavby dojde k několika cvičením. Aby oko prezidenta mohlo být hrdé na námořnictvo, připraví se torpédové cvičení. Jednotlivé torpédoborce budou útočit na USS Iowa a předstírat torpédové útoky. Jak je naplánováno tak se i stane. Torpédoborce se střídají a útočí a Iowa manévruje a mění směry plavby, tak aby prezident nabyl pocitu absolutního bezpečí. Až na řadu přijde USS Porter. Osádka chce po předchozím maléru zazářit a tak provede bezchybnou ukázku torpédového útoku. Všichni jsou naprosto u vytržení z podívané, kterou Porter předvede. Nejvíce překvapen je ale torpédometčík na Porteru. Jak je možné, že prázdný torpédomet vystřelí? Sirény na lodích se rozeznějí! Torpédo ve vodě, torpédo ve vodě! Zní v rádiech. Iowa manévruje, jak o život a také aby ne. Právě se k ní blíží skutečné torpédo. Kapitán Walter se už vidí před soudem za vraždu prezidenta USA, naštěstí torpédo mine a vše je v pořádku. Tedy až na to, že na USS Porter jsou v tuto chvíli namířená veškerá děla bitevní lodě a jsou připravena smést je z hladiny. Celá posádka Porteru křičí: „Nestřílejte, jsme republikáni!“ a mají štěstí. Teprve až v Teheránu dojde k vyšetřování. Celá vina padne na obsluhu torpéd a jako trest jim je dáno torpédo k úhradě (legenda praví, že pokud nezemřeli, tak splácí do dnes). Obsluha torpéd získává bod.

Vraťme se o několik hodin zpět plavby před doplutím do Teheránu. Jelikož hrozí napadení ze stran německých ponorek je vydán přísný rádiový klid. Klidná noc, moře šumí jen motory lodí narušují idylku. A najednou ohlušující výbuch. Okamžitě je vyhlášen poplach, plavidla bláznivě manévrují a dva torpédoborce si pomeří boční nátěr. Zjišťují se škody. Kdo je ale zasažen? Vždyť všechny lodě plují. USS Porter opět boduje. Tentokrát obsluha svážnic pro hlubinné bomby. Občas se stane že nám něco vypadne z ruky, jim holt vypadla celá hlubinná nálož. Kapitán Water by nejraději nebyl. Obsluha hlubinných naloží získává bod.

USS Porter byl nakonec z eskorty vyloučen a byl přesunut na Bermudy. Tam snad nikomu neublíží. Dny plynuly a morálka posádky byla uvolněnější než bylo zdrávo. Na další malér se pomalu zadělávalo. Kdo bude aktérem tentokrát? Několik skleniček rumu, chvíle hecování a nakonec sázka. A hle, ocitáme se na přídi u děla ráže 127 mm. Střelec nabíjí cvičenou betonovou střelu a zaměřuje na přístav. Výstřel protne noc a na dvorku před domem velitele přístavu přistává kus betonu. Neví se kdo vyhrál sázku, každopádně dělostřelectvo si připisuje taktéž bod.

Admiralita je z počínání USS Portera nešťastná. Vždyť oni jsou zlej sen ozývá se. Když chtějí boj mají ho mít. Píše se rok 1945 a USS Porter směřuje k Okinawě. Admiralit doufá, že snad japonské letectvo vyřeší problém této lodi. Co se ale nestane.

USS Porter se opravdu dostane do boje a hned s nejhorším protivníkem. Piloty Kamikadze. Rozohní se bitva. Letectvo, loďstvo vše se mele do hromady a teprve nyní USS Porter předvede, co dokáže. Během bitvy se obsluze AA zbraní podaří sestřelit sedm letounů. Zde by už mohly padat i medaile a povýšení. Problémem se stal fakt, že ze sedmi letounů byly čtyři spojenecké. Nemluvě o tom že palbou ze 40 mm kanonu poškodili několik spojeneckých plavidel. Zkrátka kdo umí, umí. Ale není čas přestávat v boji. Blíží se další vlna letounů. Na USS Porter se řítí střemhlavý bombardér. Trasovací střelivo ozařuje cíl a ten je nakonec zasažen, avšak zdárně přistane na vodní hladině asi 15 metrů před přídí USS Portera. Warer vydá rozkaz, aby ho přejeli lodí. Minimální riziko, že při tomto útoku někoho z řad spojenců zraní. Trup lodi drtí letoun do chvíle než narazí na pumu, která stále drží u letadla. Exploze! V USS Porteru se objeví trhlina a voda se řítí dovnitř. Opustit loď! Zaznívá přes palubní rozhlas. Konečně je konec s řáděním USS Portera. Admiralita si může oddechnout. Šokem se stává až zjištění, ze celá posádka přežila svou loď. Okamžitě jsou izolováni, převezeni do států a demobilizováni. Byli společně příliš nebezpeční.

Ačkoliv se to může jevit jako nesmysl, opravdu tato loď existovala a provedla vše co je popsáno. A pak, že za války není sranda (nadsázka).

Autor: Daniel Sviták
Foto zdroj: taskandpurpose­.com/wp-content/upload­s/2016/06/USS_Wi­lliam_D._Porter_DD-579_sinking.jpg

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)