Když vzlétne kos

Pokaždé, když s přáteli usedneme kolem našeho stolu v jedné hospůdce, která nenese příliš poetické jméno „U Fusekle,“ přijdou nám do řeči různá témata. A jelikož máme všichni blízko k vojenství a historii, bylo takřka otázkou času, než se dostaneme k tématu, které já osobně považuji za jedno z nejzajímavějších.

To, že lidstvo udělalo za posledních dvacet let neuvěřitelný pokrok v technologiích pociťujeme každý z nás sám na sobě. Dotykové telefony, Wi-Fi kam se člověk podívá, a podobné. Možná to dnes bereme jako samozřejmost, ale představme si konstrukci tak složitou a přesto provedenou zcela bez moderních a sofistikovaných počítačových systémů. Proto se přesuneme do let šedesátých a Spojených států.

Šedesátá léta byla prosycena eskalací takzvané Studené války. Války, která by dokázala přivést lidstvo na pokraj existence. Politika vzájemného zastrašování sice nesla své plody, ale ani sebevětší velmoc světa se v takovémto období, kdy hrozí globální konflikt neobejde bez jedné podstatné a významné komodity. Informace. Vojsko, které bude disponovat ohromným bojovým potenciálem, nesvede bez informací téměř nic. Do popředí proto vystupuje CIA, která sbírá informace o vojenských a strategických objektech na území SSSR a jeho spojenců. Pro tyto účely jsou vyvinuty nové zbraně, které informace obstarají.

Roku 1955 je představen letoun U-2 konstruktéra Clarence Johnsona. První letoun, který byl navržen čistě pro špionáž. A jeho zbraň? Výška, kterou dosahoval. Téměř 2 000 metrů nad hranicí sovětských radarů, alespoň si to konstruktéři mysleli. Vystřízlivění přišlo v roce 1956, kdy se U-2 vrátila z prvního špionážního letu nad SSSR. Letoun byl vybaven zařízením pro zaznamenávání vlastní detekce radarem. Sovětské radary byly tak výkonné, že zaznamenaly každý pohyb nad svým územím. Selhání? Možná. Každopádně U-2 dokázalo létat tak vysoko, že bylo mimo ohrožení raket země-vzduch i sovětských stíhačů. Prezident Eisenhower byl však jiného názoru. Osobně vydává příkaz k vyvinutí nového letounu, který bude „neviditelný“ pro sovětské radary. Celý projekt dostává na starost Clarence Johnson a jeho tým sídlící ve firmě Lockheed. Konstruktérský tým vejde do historie pod označením „Skunk Works.“

Světlo světa začnou spatřovat návrhy s označením A – „Archangel.“ Konzultace se CIA však nevedou k ničemu jinému, než k dalším a dalším návrhům. A-1 až A-11 jsou smeteny ze stolu a nyní již velmi vážně hrozí odebrání kontraktu skupině Skunk Works. Možná se jednalo o pouhou náhodu, ale kombinací dvou předchozích projektů vznikl návrh na letoun A-12. Letoun, který dokázal létat 25 kilometrů vysoko a detekční plocha odpovídající profilu dravého ptáka. CIA byla ohromena a začátkem roku 1960 uzavírá kontrakt na výrobu dvanácti špionážních letounů v hodnotě 96 milionů. Zlom přijde 1. května 1960.

Francis „Gary“ Powers provádí 1. května 1960 na svém letounu U-2 špionážní let nad územím sovětského svazu. Nemá sebemenší tušení o nové sovětské raketě typu země vzduch S-75 Dvina (NATO: SA-2 Guideline). A právě tato raketa se zapíše do historie tím, že dokáže sestřelit Powersův U-2. Následný soud s Powersem, který pád přežil, působí velmi nepříjemně na celý západní svět. Proto CIA stanovuje nejvyšší prioritu pro postavení nového letounu A-12.

Od začátku samotné stavby letounu přichází jedna obtíž za druhou. Hlavní svízel je druh materiálu, ze kterého má být letoun postaven. Hliník nepřichází v úvahu, jelikož jeho teplota tání je příliš nízká. Jediný materiál, který se zdá být dokonalým je titan. Problém je v tom, že největším výrobcem a vývozcem titanu byl právě Sovětský svaz. Zde začíná CIA hrát hru na kočku a myš. Nechá se odhalit a chytit? CIA v důsledků vysokých požadavků na titan zakládá mnoho fiktivních společností, které kupují od Sovětského svazu titan. Převážně se jedná o firmy s fiktivními sídly v Jižní Americe. Vše je perfektně utajeno. Druhým problémem byla nízká znalost vlastností titanu jako materiálu samotného. Experimenty s jeho obráběním a úpravami však nesly své ovoce a tak první draky letounů mohou spatřit světlo světa.

Požadovaných vlastností letounu bylo dosahováno poněkud kuriózně. Od extrémně výkonných motorů, přes sofistikovaný palubní systém až po fakt, že všechny časti letounu k sobě pouze volně přiléhaly. Letečtí inženýři a konstruktéři věděli, že trup letounu, který bude létat ve výškách nad 20 kilometrů bude vystaven velkému tlaku a žáru. Proto se bral velký ohled na fakt teplotní roztažitelnosti kovů. Na stojánce byl letoun poněkud „děravý“ z nádrží vytékalo palivo, které se hromadilo ve velkých loužích pod letounem a všechny díly byly téměř volné. Avšak ve vysoké výšce byl drak letounu naprosto celistvý. S problémem vytékajícího paliva vznikla zakázka pro petrochemický průmysl, který měl vyvinout palivo, které se vzněcovalo při velmi vysokých teplotách, to proto aby se letoun nevznítil hned při startu.

Konstrukce byla dokončena a první testovací let se uskutečnil 22. 12. 1964. Svým výkonem ohromil celou generalitu armády spojených států. Byl to letoun, který tak nutně potřebovali. Ne vše, ale probíhalo tak snadno. Letoun byl stále ve fázi vývoje a dolaďování. Osudným dnem se stal první listopad 1968. Zkušební let skončil havárií letounu. Ten se ve výšce 25 kilometrů rozpadl poté, co mu vysadil jeden z motorů. Oba piloti přežili pád z této neuvěřitelné výšky a bezpečně přistáli na zemi pomocí padáku.

Po této zkušenosti byly nahrazeny nevyhovující součásti a letoun mohl být představen veřejnosti jako RS –71. Avšak prezident Lyndon Johnson zaměnil písmena na SR-71 a tak bylo snazší přejmenovat letoun, než opravit prezidenta.

SR-71 Blackbird byl přidělen ke 14. letecké divizi na Okinawě, odkud startovaly k operacím nad celým komunistickým světem. Piloti mu dali přezdívku HABU (had žijící na Okinawě).
Vedle válečného nasazení, kdy plnil roli špionážního letounu, drží Blackbird mnoho rekordů, které jsou dodnes nepřekonané.

1971 – let ve výšce 24 000m po dobu 10 hodin 30 minut – NEPŘEKONÁNO
1974 – světový rekord na stanovenou vzdálenost 5 570, 79 km v čase 1h 54m 56,4sec – NEPŘEKONÁNO
1976 – dosažení nejvyšší letové výšky a plynulý let ve výšce 25 929 metrů – NEPŘEKONÁNO
1976 – absolutní rychlostní rekord 3 529,6 km/h (3,29 Machu) – NEPŘEKONÁNO
1990 (rok kdy byl SR-71 vyřazen ze služby) – 3 701 km v čase 67 minut a 54 sekund – NEPŘEKONÁNO

Dodnes je vyřazení letounu SR-71 Blackbird kritizováno jako unáhlené a velmi předčasné, jelikož jeho vlastnosti byly nadčasové a jeho potenciál ne zcela využit. Profil, který letoun odrážel v případě zachycení nepřátelským radarem se rovnal skutečně většímu dravci jak Johnson deklaroval a díky své rychlosti byl nesestřelitelný raketami Země- Vzduch.

A nyní něco málo technických dat na závěr.

Technické údaje
• Posádka: 2
• Užitečný náklad: 1 600 kg IT prostředků a záznamového zařízení
• Délka: 32,74 m
• Rozpětí: 16,94 m
• Výška: 5,64 m
• Plocha křídel: 167,30 m²
• Hmotnost (prázdný): 30 600 kg
• Hmotnost (naložen): 77 000 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 78 000 kg
• Pohonná jednotka: 2 × jednohřídelový axiální proudový motor Pratt & Whitney J58–1 s přídavným spalováním, každý o tahu 144,57 kN

Výkony
• Maximální rychlost: M = 3,29 (3 530 km/h) ve 24 000 m
• Dolet: 4 800km
• Bojový: 5 400 km
• Přeletový: 5 925 km
• Dostup: 25 900 m
• Stoupavost: 60 m/s
• Plošné zatížení: 460 kg/m²
• Tah/Hmotnost: 0,382

Dodnes je pro mne tento letoun symbolem krásy a elegance leteckých konstrukcí, ačkoliv se může jevit jako létající ptakopysk, či jiná obluda, i přes tento fakt jsou schopnosti tohoto letounu a především jeho konstruktérů zarážející, jelikož IT technologie oné doby byly oproti dnešní době v plenkách, proto věřím v zásadu: „Když se chce, tak jde všechno.“

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: upload.wikime­dia.org/wikipe­dia/commons/9/90/Sr71_­1.jpg

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)