Le Boudin

Po ukončení „mexického dobrodružství“ se přeživší legionáři navrátili zpět do, nikoliv Francie, ale Alžírska. Alžírské město Sidi bel Abbés se stalo pevnou základnou francouzské cizinecké legie, která si začala podmaňovat sever Afriky a stala se de facto jejím vládcem. Dokonce se ji podařilo vyexpandovat z Alžírska do sousedního Maroka, které si nakonec rozdělila na půl se Španělskem. Jediné, co legii mohlo trápit, byly drobné potyčky s arabskými kmeny, avšak nikdy v takovém rozsahu, aby byla její vůdčí pozice, jakkoliv ohrožena. Sidi bel Abbés se stalo legionářským městem, jelikož sami legionáři si jej vybudovali, dle vlastních představ. Infrastruktura, studny, opravy. Vše, co bylo nutné legionáři opravili a vybudovali.

Konec 19. století nebyl pro cizineckou legii příliš přívětivý. Roku 1870 došlo k porážce francouzské armády u Sedanu, kde drtivě vyhrály Pruské síly. Napoleon III. byl nucen odstoupit z císařského trůnu a zavládlo období nazvané Třetí republika. Spásou se pro legii stala znovu obživlá myšlenka Francouzských vládců na kolonie v Asii. Prvním cílem se stal Tonkin – severní část Vietnamu. Boje, které legionáři nyní sváděli se neodehrávaly na poušti, ani pastvinách, nýbrž v deštných pralesích a rýžových polích. Zcela neznámé prostředí pro evropské muže sloužící v legii. Avšak i zde prokázali svou bojovnost nad čínskými piráty a vietnamskými partyzány. Tonkin se brzy stal, po Alžírsku, druhou hlavní základnou Cizinecké legie. Před první světovou válkou legie čítala na 42.000 mužů.

První světová válka, která vypukla v roce 1914 si žádala nasazení legie opět na půdě Francie. Tohoto faktu využili arabské kmeny a situace v Maroku a Alžírsku se prudce zhoršila. Mnoho mužů legie našlo smrt v zákopech a polích při dobývání Verdunu. Naštěstí počty mužů, kteří zůstali v Africe byly dostatečné, aby případné vzpoury potlačily.

Po skončení první světové války se legionáři navrátili do svých základen v Alžírsku a Tonkinu. Potlačovali i nadále revolty místních kmenů a plnily zadání francouzských vlád. Klidné období třiceti let, které následovalo mezi válkami nepřineslo v legii téměř nic nového. Pravou zkoušku ohněm přinesla legii druhá světová válka. Roku 1939 bylo počítáno využít legii pro podporu finských jednotek v boji proti Rudé armádě, avšak rychlost postupu rudoarmějců byla tak vysoká, že se legie nestačila ani přesunout na místo určení. Ze Skandinávie ještě neodejdeme, jelikož stačilo vydržet ne celý půl rok a legie se dostala do válečné vřavy proti Německým horským myslivcům. 28. května 1940 se legie vyloďuje nedaleko Narviku a svádí boje s německými jednotkami. Boje byly velmi tvrdé, ale legie opět prokázala svou sílu a přinutila horské myslivce k ústupu. Rána však přišla z jiné strany.

Poté, co Wehrmacht obešel Maginotovu linii, a rozdrtil téměř celou francouzskou armádu a obklíčil britský expediční sbor u přístavu Dunkerk, byl vydán rozkaz ke stažení legie do Francie, kde měla odvrátit již neodvratný pád Francie. Francie padla a byla rozdělena na Okupovanou Francii a Svobodnou část s vládou ve Vichy. Legionáři si nyní museli vybrat. De Gaullovi Svobodní Francouzi, či vláda maršála Petaina? Síla legie byla rozdělena a 8. června 1941 se uskutečnil bratrovražedný souboj o Sýrii. Nejvýznamnější bitvou, kde proti sobě stáli pouze legionáři, se stala bitva o Damašek. Legie pod velením De Gaulla vítězí.

Nejvýznamnějším počinem legie pak byla obrana oázy Bir Hakeim, kde legionáři vzdorovali mohutné přesile celé dva týdny, než byli poraženi. Avšak toto zdržení a boje téměř zdecimovaly síly Osy. Legie se nakonec probojovala zpět do Francie přes Itálii. Po skončení druhé světové války a konsolidaci sil, se cizinecká legie opět navrátila ke svým úkolům v koloniích Francie. Doplněna o muže, kteří sloužili převážně v německé armádě, získala legie na síle, a především mohla využít bojových zkušeností jednotlivých legionářů.

Jednu z nejtvrdších porážek, které legie utržila se odehrála ve Francouzské Indočíně, kde místní partyzánská organizace Viet Minh pod vedením Ho Či Mina rozdrtila francouzské síly a síly legie u letiště Dien Bien Phu roku 1954. Po této porážce ztratila legie jeden ze svých domovů a nadobro se stáhla z oblasti Vietnamu.

Druhou poválečnou ranou se pro legii stalo povstání Alžířanů. Mnoho střetnutí, které provázelo boj za svobodu Alžírska vyvrcholilo roku 1961, kdy se Francouzi vyslovili pro alžírské právo na sebeurčení. Na tuto reakci reagovalo mnoho legionářů a dalo tak vznik organizace OAS, která si dala za cíl udržet Alžírsko pod francouzskou nadvládou a provést puč proti vládě v Paříži. De Gaulle však zareagoval rychle a pomocí loajální části vojenských jednotek potlačil tento pokus o vzbouření ihned v zárodku. Stovky legionářů byli nuceni z legie odejít, 1. parašutistický pluk cizinecké legie byl okamžitě a úplně rozpuštěn. De Gaulle dokonce zvažoval o rozpuštění celé legie, ale tento záměr se neuskutečnil. Legie proto od roku 1961 může disponovat pouze omezeným počtem mužů a noví adepti musí procházet přísnějšími vstupními prohlídkami. Cizinecká legie je nasazována v dnešní době především v zahraničních misích Francie a v jejich bývalých koloniích.

„Honneur et Fidélité“

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: upload.wikime­dia.org/wikipe­dia/commons/f/fe/Fre­e_French_Fore­ign_Legionnair­s.jpg

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)