Maeda

„Nelze být vždy hrdina, ale vždy lze zůstat člověkem.“
(J. W. Goethe)

Poslední dobou se opět setkáváme s událostmi, které dokáží společnost rozdělit na prozápadní a provýchodní. Na tom by nebylo nic zvláštního ani špatného, jelikož každý člověk má svůj názor a záleží pouze na něm, jaká ze „stran“ mu bude sympatičtější. V žádném případě nechci zabíhat do politiky, ani do událostí podněcujících k nesnášenlivosti jedné nebo druhé strany, ale jsou činy, které se zapsaly do historie by neměly být odsuzovány podle toho, na které ze stran bojoval člověk jenž je vykonal.

Ano, je důležité připomínat si, co se událo a vzít si z toho ponaučení do budoucna, avšak kolikrát se ono připomenutí stane až přehnanou glorifikací, což není také správně.

Na co narážím?

Na zpracovávání takovýchto faktů a událostí do filmových podob. Ano, lidé chtějí tu správnou akci, drama, emoce a vše co jim pomůže odpoutat se od běžného života, ale je opravdu nutné zacházet k úplnému absurdnu? Každý z nás, kdo se zajímá o zbraně, vojenství a podobně zajisté viděl filmy jako: Nepřítel před branami, Fury, Tobruk, Anthropoid a mnohé další. Najdeme si části, které jsou opravdu věrohodné, ale pak se najdou i části filmu, u kterých pouze nevěřícně kroutíme hlavou a ptáme se: „Proč se nedrželi historie?“. A proto jsem se odhodlal napsat následující článek, jelikož filmové zpracování této události nebylo nejhorší, avšak, některé části hraničily s reálnými možnostmi člověka a fyzikálních zákonů. Zkusme se tedy podívat, jak se vše událo doopravdy.

Psal se rok 1919 a v Lynchburgu ve státě Virginia se do rodiny Dossových narodil syn Desmond. Tato událost by nebyla až tak zajímavá, kdyby se z Desmonda Dosse nestal hrdina Spojených států, avšak to předbíhám. Rodina Dossových byla jako každá jiná. Jedinou odlišností byla jejich silná křesťanská víra, jelikož se hrdě hlásili k Adventistům sedmého dne. Desmond byl tedy vychován v prostředí velmi silných zásad křesťanství, které ho provázely celým dětstvím i mládím. V roce 1937 se osmnáctiletý Desmond dobrovolně přihlásil do armády, jelikož byl vedle své víry i vlastencem. Chvályhodné? Zajisté, nebýt jednoho zásadního faktu, který se s jeho vstupem do armády objevil. Již u odvodové komise Desmond oznámil, že jeho víra mu zakazuje nosit zbraň a zároveň ji používat, či dokonce zabít člověka. Proto si zažádal o nebojové zařazení. Odvodová komise tento fakt přijala jako výmluvu a odmítla ho přijmout do pravidelné armády. Pro Desmonda jistě velké zklamání. Byl přidělen k civilní službě do Newportu, kde vykonával podřadnou práci v docích. Shodou okolností, se mu podařilo zapsat se do kurzu pro zdravotníky, který úspěšně absolvoval a mohl opět předstoupit před komisi s žádostí o jeho služební přeřazení. Komise mu vyhověla a Desmond Doss byl zařazen k 77. pěší divizi jako zdravotník. Cesta za vysněnou „prací“ byla otevřena. Píši vysněnou, ačkoliv pro Dosse se jeho sen stal noční můrou. Každodenní šikana, ponižování, výhružky a podobně ho provázely celým výcvikem u jeho nové jednotky. Dokonce i jednotliví velitelé se pokoušeli o jeho vyřazení z jednotky. Návrhy na vyhození z armády pro celkovou tělesnou slabost, mentální postižení se nesetkaly s úspěchem, proto se přistoupilo k vojenskému soudu, který definitivně Desmondovi umožnil službu beze zbraně. Cesta hrdiny mohla začít.

Červenec 1944 – Dossova jednotka se vylodila na ostrově Guam.
Bahnitá džungle, permanentní déšť a hordy Japonských vojáků se staly noční můrou všech amerických mariňáků. Zde se poprvé Doss projevil jako člověk, kterému záleží na plnění svého poslání. Téměř denně se dostával pod nepřátelskou palbu, která se mu jako zázrakem vyhýbala, při záchraně životů svých kamarádů, kteří se ho původně snažili dostat z armády. Zde Doss pochopil, že asijské bojiště nepatří mezi ta humánnější, které také je humánní, že? Označení zdravotníka na helmě a rukávu bylo jako magnetem pro nepřátelskou palbu. Každý japonský voják byl školen v tom smyslu, že americká jednotka bez zdravotníka rychle ztrácí morálku a tudíž i bojovou hodnotu, což byla pravda. Doss však toto riziko podstupoval stále a stále dokola. Tímto svým počínáním si vydobyl úctu a respekt nejen u svých spolubojovníků, ale i u velení, které ho poprvé vyznamenalo Bronzovou hvězdou. Všemi nenáviděný srab se začal stávat hrdinou a to bez jediného výstřelu. Doss svou povinnost bral nesmírně vážně a dokonce se i několikrát hlásil do hlídek, ty mu však dovoleny nebyly.

Guam se podařilo dobýt za čtvrt roku a Dossova jednotka se přesunula k ostrovům u zálivu Leyte, kde bylo její další působiště. Bojiště Leyte i Guamu měla hodně společného. Bahno, džungle, Japonci a smrt na každém kroku. Zde se Doss dočkal druhé bronzové hvězdy, za záchranu života vojáka pod kulometnou palbou. Takové to činy byly u Dosse na denním pořádku, proto se příslušníci 77. pěší divize do boje vrhali s velkou vervou, jelikož věděli, že je Doss dostane zpět. Hrůzy Guamu a Leyte se však ani v nejmenším nemohly vyrovnat událostem, které čekaly Dosse a jeho jednotku ve skutečném pekle, které nese jméno Okinawa.

Okinawa byla již téměř Japonským územím, proto ho Japonci chtěli bránit, co možná nejurputněji a do posledního muže. Sedmasedmdesát tisíc Japonců bylo připraveno čelit americkým silám, které se zde hodlaly vylodit. Vedle těchto mužů zde působilo i třicet tisíc domorodých bojovníků, stovky děl, minometů a skutečnou chuťovkou byl japonský tankový prapor. Japonci si byli dobře vědomi důležitosti tohoto ostrova, proto sem vyslali i bitevní loď Jamato a téměř 1500 letounů kamikadze. Tato síla byla jedna z největších, jakou kdy Japonci proti Američanům postavili.

Dossova jednotka mezitím obsazovala menší ostrůvky v okolí Okinawy. Zde Doss zachránil velké množství raněných. Američané se zde setkali s fanatickým odporem. Útoky kamikadze, banzai útoky a dokonce útok domorodých žen s bambusovým kopím. S tím vše se Doss a jeho kolegové setkali.

Na samotném ostrově Okinawa se pak událo Dossovo nejznámější vystoupení. Jeho jednotka byl vybrána k obsazení sto dvacet metrů vysokého srázu Maeda. Tento sráz byl přírodním obranným postavením Japonských obránců. Kódové označení bylo „Hacksaw ridge“. Američané tento sráz museli zdolat pomocí lanových žebříků a sítí. Na jeho vrcholu je čekalo skutečné peklo.

Soustředěná palba si zde vzala na svědomí stovky životů amerických vojáků. Američané se nakonec museli stáhnout a slézt z útesu opět dolů. Bojiště bylo poseto stovkami těl mrtvých, raněných a jedním přeživším. Desmondem Dossem. Ten na vrcholu útesu strávil dalších pět hodin pod kulometnou palbou a pod nosem Japoncům odtahal a spustil z útesu dolů 75 raněných vojáků. Jeho čin se zapsal do historie, jelikož bez jediného výstřelu zachránil mnoho životů. Návrh na udělení Medaile cti (Medal of Honor) byl vyplňován mezitím, co Doss spouštěl další a další raněné z vrcholu. Divizní generál Andrew D. Bruce, který onen návrh vyplňoval později uvedl, že nic takového v životě neviděl. Doss se po pěti hodinách zachraňování spustil z útesu sám dolů a byl převezen k ošetření. Pro přeživší vojáky se stal ztělesněním skutečného hrdiny. On sám však vše připisoval Bohu a jeho dílu.

Na vrchol útesu Maeda se Doss vratil po 14ti dnech. Američané se zmocnili vrcholu, ale samotné prostranství útesu nebylo stále vyčištěno od jeho obránců. Dossova jednotka se dostala do těžké dělostřelecké palby a byla rozptýlena po celém útesu. Dossa další tři vojáci se krčili v kráteru po dělostřeleckém granátu. Japonci podnikli další protiútok a do Dossova kráteru byl vhozen granát. Doss se ho snažil odkopnout pryč, ale nedosáhl na něj. Exploze. Doss i jeho tři kamarádi byli zasaženi střepinami a explozi granátu. Doss, při svém pokusu, málem přišel o nohu. Naštěstí se tak nestalo, avšak v těle měl 17 kusů šrapnelů. Takto zraněný provizorně ošetřil sebe a své kolegy. Takto raněné je evakuovali až po pěti hodinách, teda až na Dosse. Ten se pustil do záchrany dalších raněných. Konec jeho snažení způsovil až japonský odstřelovač, který ho zasáhl do ramene. Vyčerpaný se dostal do zázemí a odtud byl odeslán do polní nemocnice. Teprve až zde zjistil, že ztratil svou bibli, bez které neudělal ani krok. Svěřil se se svou jedinou starostí svému veliteli roty, který mu přišel oznámit, že ho čeká nejvyšší vyznamenání.

Okinawa padla a Desmond Doss se navrátil zpět do Států. Skutečně byl pozván do Bílého domu, kde z rukou prezidenta Trumana převzal Medaili Cti. Truman mu měl říci: „Jsem na Vás hrdý, toto ocenění si skutečně zasloužíte. Myslím, že je to větší čest, než být prezidentem.“ Desmond Doss se stal prvním odpíračem, který byl vyznamenán nejvyšším vojenským vyznamenáním. Daleko větším překvapením byl pro Desmonda balíček, který přišel do jeho domu v Piedmontu (Alabama). Dossovi kamarádi z jednotky prohledali celý útes Maeda a jeho bibli skutečně nalezli. Poslali ji Dossovi zpět a ten ji měl až do své smrti v roce 2006.

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: nafilmu.cz/wp-content/upload­s/2016/11/Recen­ze-Hacksaw-Ridge-Zrozen%C3%AD-hrdiny.jpg

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)