OZU - Křest ohněm

První myšlenkou bylo utvoření speciálních oddílů složených pouze z příslušníků SNB, kteří se několikrát do měsíce scházeli a trénovali možné krizové situace. Tento postup se moc neosvědčil, jelikož několik tréninků do měsíce neutvořilo tak sehraný tým a už vůbec nedokázal vycvičit elitní skupinu. Proto bylo rozhodnuto na začátku osmdesátých let o vytvoření samostatného oddílu. Tímto oddílem se měl stát Útvar zvláštního určení XIV. Správy Sboru národní bezpečnosti.

Na tomto místě je třeba dodat, že počátky tohoto oddílu byly velmi divoké. Neexistovala žádná metodika, ani vypracované postupy, jak zasahovat proti extrémně nebezpečným pachatelům. Zkušenosti se proto museli sbírat od „soudružských“ států, kteří nějaké zkušenosti, sic malé, měly. (Polsko, Německo, Maďarsko) Z počátku docházelo i k využívání filmových kaskadérů, kteří svými zkušenosti přispívali k výcviku členů ÚZU. Netrvalo ani rok a dochází k první reorganizaci ÚZU, v rámci federálního uspořádání republiky.

Muži vybíráni do „nově vzniklého“ Odboru zvláštního určení museli nyní procházet náročnými testy fyzické zdatnosti a psychotesty. Draftováni byli především ze specialistů od výsadkářů a SNB (proto si zvolili jako odlišení červený baret). Na tomto místě končím povídání o historii OZU a přecházím k první větší akci, kde si OZU vysloužilo své ostruhy.

22. Srpen 1984 – na silnici poblíž Čejkovic na jižní Moravě se potuluje mladý muž, který sem tam zkouší štěstí a stopuje kolemjedoucí vozidla. Je horko a většina lidí leží někde u vody, přesto se sem tam nějaké vozidlo objeví. A jedno dokonce zastaví. Cesta netrvá dlouho a z mladého stopaře, který před nedávnem opustil brány věznice, se stává opět nebezpečný pachatel. Vytahuje nůž a několika bodnutími zraní řidiče. Vozidlo zastaví. Stopař vytáhne řidiče z vozu, ukradne mu peněženku a doklady, spoutá ho a nechá ležet v nedalekém lesíku, poté s kradeným autem pokračuje dále směrem na Slovensko. Cestou se nezapomene zastavit na chatě svého známého, kde vypáčí dveře a z vnitřku chaty ukradne loveckou zbraň (brokovnice) a téměř dvě stě nábojů. Poté definitivně opouští území Moravy a překračuje na území Slovenska. Směřuje k Trnavě. Blíží se poledne, když kradený vůz zastavuje nedaleko chatové oblasti Trstín (okres Trnava). Chvíli obchází jednotlivé chaty, když si všimne mladého páru, který víkend tráví na jedné z chat. Vycítí svou situaci. Vrátí se do vozu pro zbraň.

Mladý pár si užívá slunečného počasí a relaxuje na zahradě, která je součástí chaty. Mezi stromky se objevuje muž a s namířenou zbraní na dva nešťastníky vydává přísné příkazy. V tento moment jsou oba bezmocní. Zahání je do chaty a svazuje je. Únos právě začal. Na ústředí XIV. Správy SNB panuje zatím klid.

Kdo je vlastně pachatel? Pachatelem je 26ti letý Vladimír Tomek, recidivista trestaný za několik násilných trestných činů. Nebyly tomu ani dva týdny, co opustil brány věznice. Největší nepravost, za kterou se chtěl nyní mstít, byla ta, že se s ním rozvedla jeho manželka, zatímco byl ve výkonu trestu. Nyní se měl chuť pomstít.

Mladým párem byli Iveta a Igor, chata byla majetkem otce Ivety. Tomuto páru se nyní odpočítává třicet osm hodin, které stráví v naprosté nejistotě.

Tomek přijde k oběma rukojmím. Rozvazuje Ivetu. „Teď dojdeš s tímto papírem na silnici a tam ho předáš nějakému řidiči. Ať to odveze na esenbáky! A pak se hned vrátíš, jinak…“ pronese Tomek a současně namíří hlaveň brokovnice do tváře Igora. Vystrašená dívka v slzách souhlasí. Je propuštěna z chaty a během směřuje k silnici. Zde se ji doopravdy podaří zastavit jedoucího řidiče a předat mu list papíru. Naléhavost jejích proseb podtrhují slzy a úzkost v hlase. Poté se okamžitě vrací do chaty, ze strachu o svého snoubence.

Po návratu je ihned spoutaná a oddělena od Igora. Čekají nyní příjezdu příslušníků SNB. Jako první přijíždí na místo únosu příslušníci výjezdové skupiny z Trnavy, okamžitě je uzavřena celá oblast a začíná neúspěšné vyjednávání. Po hodinách vyjednávání je jasné, že bude třeba povolat specialisty na slovo vzaté. Následující den se Praze na Ústředí XIV. Správy SNB rozezvoní telefon. Kola se začínají okamžitě točit. Na místo je vyslán ve vrtulníku. Velitelem dvanáctičlenného „komanda“ je nadporučík Karel Daněk. Během letu na Slovensko jsou mužstvu předávány informace o pachateli. O místě únosu zatím nic nevědí. Na palubě vrtulníku se nachází pyrotechnici, odstřelovači, psovod, psycholog a střelci. Všichni jsou plni očekávání.

Mezitím doráží do Trstína majitel chaty, který zhotovuje náčrt interiéru chaty. Hlavní nevýhodou pro SNB je to, že chata byla v minulosti již několikrát vykradena a proto si z ní majitel udělal úplnou pevnost. Oplechované dveře, ocelové okenice, systém zrcátek, díky kterým nyní pachatel viděl dokonale kolem chaty, ale sám viděn nebyl.

Na nedalekém parkovišti přistává vrtulník s příslušníky OZU. Byl vydán rozkaz k sesednutí a kontrole výzbroje a výstroje. Nadporučík Daněk jde zjistit více informací o místě činu a o situaci. O všem ho spravuje poručík Polanský. Sděluje mu situaci, ve které se nacházejí a podmínky, které si pachatel klade. Jednou z podmínek bylo přivezení jeho bývalé ženy, kterou chtěl vidět. Bylo zcela jasné, že se bude chtít mstít. SNB souhlasí, že ženu přivezou, ale za předpokladu, že propustí Ivetu. Tomek souhlasí.

Členové OZU se na parkovišti připravují na akci, odstřelovači zaujímají výhodná místa ve vzdálenosti 100 – 150 metrů od chaty a vyčkávají, zatím není povolena likvidace pachatele. Zbytek týmu kontroluje zbraně, dostává instruktáž od velitele a následně relaxuje. Na místo únosu dorazí žena Tomka a následně i psychiatr, který měl, kdysi Tomka v péči. Sděluje, že se jedná o člověka se zkratovým jednání a že se nebude vůbec rozhodovat zbraň použít. Manželka Tomka se zdráhá jakkoliv setkat se svým bývalým manželem. Teprve po dlouhém přesvědčování souhlasí, že s ním promluví, ale nesetká se s ním. To by ani nebylo možné. Žena je přivedena před chatu v doprovodu npor. Daňka a začíná rozhovor. Po chvilce se otevírají dveře a z nich vychází Iveta. Okamžitě je stažena do bezpečného prostoru a začíná její vytěžování. Sděluje situaci uvnitř chaty, říká jak se pachatel chová i to, kde je její snoubenec držen. Vyjednávání končí. Je načase celou situaci ukončit.

Je rozhodnuto o útoku na chatu. Pyrotechnici připravují nálože a úderný tým v čele s psovodem je připraven k zásahu. 23. srpna v odpoledních hodinách je vydán příkaz k zásahu. Oba týmy jsou připraveny. K oknu chaty, které směřuje do obývací místnosti, je přistaven žebřík. Začíná odpočítávání. EXPLOZE! Psovod okamžitě skrz okno vhazuje dovnitř rozdrážděného psa a následuje ho. Zrušte akci, dveře odolaly výbuchu. Ve stejný moment třeskne výstřel. Psovod je prudce stržen vzad a padá ze žebříku. Nastává ticho. „Co se stalo?“ nese se hlas npor. Daňka. Psovod neskrývá své zděšení. „Arko je mrtvý. Když se ozvala exploze okamžitě jsem ho hodil dovnitř, ale pod oknem byly dlaždičky a Arko na nich ztratil rovnováhu a nedokázal se rozeběhnout. Ten parchant ho trefil přímo do hlavy.“ vypovídá psovod. Ztráta psa byla první ztráta v řadách OZU. Nejednalo se sice o člověka, ale i tak byl právoplatným členem týmu. Tento fakt vyburcoval všechny členy OZU. Šlo jim teď o jediné, dostat Tomka.

Hodiny plynuly a nastává večer. Psycholog týmu si povídá s psovodem. Ten ale nepotřebuje žádné utěšování. V této práci se musí počítat s každou eventualitou.

Vedení SNB a členové Národního výboru začínají tlačit na zasahující příslušníky k okamžité vyřešení situace. Na papíře vše vypadalo mnohem snadněji. Pachatel se mezitím přesunul i s rukojmím do podkroví chaty, odkud skrze Igora komunikoval. Do podkroví vedl jen malý průlez, který Tomek zabarikádoval matracemi a nábytkem. Žádal jídlo a pití. V tento moment se rodil další plán. Pomocí lana, na kterém bude přivázáno jídlo, vytáhnout Igora z chaty. Velmi riskantní, leč proveditelné. Bohužel se tento plán nesetká s pochopením úřadů. Ty namísto záchrany vydají 24. srpna ve 3:00 ráno pokyn k fyzické likvidaci pachatele. Odstřelovačům byl vydán pokyn. Bohužel v této době, ač vyzbrojeni puškami SVD-1 Dragunov, nedisponovalo OZU žádnou optikou pro noční vidění. Proto k samotné likvidaci museli čekat až do rozednění. Celou noc byl naprostý klid. Odstřelovači jsou od sebe šest metrů. Vidí na okno v podkroví. Jelikož je na druhé straně také okno mohou odstřelovači vidět skrz celou místnost.

Rozednívá se a za oknem je spatřena silueta. Přes vysílačku jde hlášení o vizuálním kontaktu. „Pokud ho vidíš, tak střílej!“ padne pokyn. Odstřelovači na sebe kývnou, jsou domluveni, že po prvním výstřelu vystřílí další rány, aby popřípadě dokonali likvidaci, pokud by první zásah nebyl smrtelný.

Záměrný kříž se ustaluje na siluetě. Prst jemně tiskne spoušť. Ozve se výstřel. V rychlém sledu následují další výstřely. „Je mrtvý?“ ozve se ve vysílačce. „Nevím. Při výstřelu se sehnul. Ale viděl jsem jak padl prudce dozadu a rozhodil rukama.“ zahlásí odstřelovač. Musíme rychle dovnitř. Do interiéru chaty bleskově vpadne úderný tým v čele s psovodem, sice bez psa, ale s osmapadesátkou, zlověstně pátrající po pachateli. Odstraní zátaras v podobě matrací a dostanou se do podkroví. Pachatel je stále naživu, ale paralyzovaný. V momentě výstřelu se sehnul a střela ráže 7,62×54R se mu svezla po páteři. Otevřená záda, a páteř viditelná. „Je zasažen, ale žije. Zavolejte mu doktora.“ ozve se ve vysílačce. Rukojmí je v pořádku.

Během snášení Tomka z podkroví pachatel vyhrožuje likvidací každému, kdo je kolem. Pro to už, ale nebude mít příležitost. Od soudy si odnese šest let kriminálu a doživotní ochrnutí. Dokonce i u soudu vyhrožuje příslušníkům OZU.

Psovod mezitím vynáší svého padlého svěřence, kterému je později v Praze zřízen malý pomníček. Největší slávu sklízí představitelé SNB a NV, kteří jen stěžovali zásah. Nadporučík Daněk žádal pro všechny členy, kteří se účastnili akce v Trstíně, mimořádné odměny. Každý z mužů dostal 1.200,– Kčs jako ohodnocení za první úspěšný zásah. Sekretářka, která sepisovala finální správu pro vedení pak 3.000,– Kčs. Ať žije spravedlnost.

Pro členy OZU, ale největší odměnou bylo úspěšné zvládnutí akce. A jako poděkování od rukojmích je celý tým pozván na svatbu Igora a Ivety. Ti jim budou vděční do konce života.

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: tisen.tv/2014/12/­pribeh-odstrelovace-urny/

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)