Sametoví vrazi

Další z témat, které jsem se rozhodl zpracovat, bude silně ovlivněno jak současným děním ve společnosti, tak i zároveň mým studijním oborem a snad i zájmem o toto téma. Jak začít, abych dokonale obsáhl myšlenku, kterou Vám chci přiblížit? Jde to vůbec dokonale vystihnout? Nemám zdání, ale pokusím se o to.

Lidstvo samo o sobě vedlo tolik válek a konfliktů, že je pozoruhodný jeden fakt. Jaký? Že se samo nevyhubilo. Dokázali jsme svou činností vyhubit některé živočišné druhy, což je vlastně v souladu s Darwinovou teorií, několikrát se jedna skupina lidí pokusila vyhladit skupinu druhou – nejznámějšími příklady z naší historie vyvraždění Slavníkovců a Vršovců – ale tento příklad není až tak trefný pro naše téma. Daleko příhodnější příklad by byl Holocaust, či genocida během Srbo – Chorvatského konfliktu. Způsoby, jakými lidstvo vede války se vyvíjely stejně jako lidstvo samo. Ničivější a účinnější zbraně se objevovaly na jednotlivých bojištích, ať už různé válečné vozy, obléhací stroje, či první zbraně využívající střelný prach. S myšlenkou využití přírodních látek k likvidaci svých protivníků začalo lidstvo koketovat, již ve svých počátcích. Poté co zjistilo, že některé plodiny, rostliny, či jejich části dokáží způsobit nevolnost, vyvolat různé zdravotní komplikace, či dokonce zapříčinit smrt. Do dnešní doby se tímto, nyní již, vědním oborem zabývá toxikologie.

Postupným vývojem lidstva docházelo k prohlubování znalostí o těchto přírodních látkách a došlo k stanovení jednoduché věty, která ovlivnila tento obor do dneška. „Nezáleží na dané látce, ale na dávce, která je podána.“ A tento fakt nám začal dláždit celou éru travičství. V podstatě nám tato definice říká jedno. Každá látka může být jedem, jen záleží na množství, které pozřeme, vdechneme, či jinak vpravíme do organismu. Abychom nezabíhali do zbytečných podrobností, budeme pokračovat dále.

Prvními pokusy o využití těchto látek v rámci válečného úsilí, můžeme zpozorovat již v daleké historii. Kontaminace studní s pitnou vodou, využívání uhynulého dobytka k šíření nemocí, otrava obilí a mnohé další způsoby. Člověk byl v tomto směru opravdu vynalézavý. Vzpomeneme-li si na upálení Mistra Jana Husa, a to je pouze jeden z příkladů, jelikož upalování bylo velmi oblíbenou kratochvílí tehdejší doby, můžeme se z historických pramenů dočíst, že Jan Hus nebyl po celou dobu svého trýznění při vědomí. Vdechování zplodin zřejmě zapříčinilo jeho smrt dříve než samotný žár jeho hranice, ale ruku do ohně bych za to nedal. Zde vycházím z faktů, které již dnes známe o účincích oxidu uhelnatého. Co vlastně oxid uhelnatý provádí v našem těle? Oxid uhelnatý (CO) je lehčí než vzduch, ale se vzduchem se mísí. Pokud budeme vdechovat tuto látku po dostatečně dlouhou dobu a v dostatečné koncentraci, dojde ke vzniku karboxyhemoglobinu v krvi, který na sebe nedokáže vázat kyslík jako hemoglobin a tím dojde k otravě s fatálními následky. Tato látka, která provádí otravu je z krve odbouratelná. Jediné, co stačí udělat pro pomoc při této otravě, pokud není příliš velká, je být mimo dosah CO a mít přísun čerstvého vzduchu, látka se odbourává za 2 – 6,5 hodiny. CO je dodnes plynem, který způsobuje po celém světě nejvíce úmrtí.

Se zjištěním faktu, že pro člověka, jako živý organismus, je nebezpečné i to co vdechuje, dalo počátek novým vědním oborům, které se dostaly k nejvýraznějšímu slovu v době první světové války. Tvorba otravných látek dosáhla svého vrcholu. Dusivé a zpuchýřující bojové látky si krutě začaly vybírat svou daň. První látkou použitou masově se stal Chlór – látka, která nám vyřadí plíce čili zablokuje přenos vzdušného kyslíku do krve a z krve do tkání a tím způsobí udušení. Ačkoliv je CO výrazně toxičtější, než samotný chlór, k jeho bojovému využití nemohlo nikdy dojít, právě z faktu, že je lehčí jak vzduch, tudíž na otevřených prostranství je zcela neúčinný. Hlavní vstupní cestou dusivých látek do organismu je vdechnutí. Dalšími nebezpečnými látkami jsou Fosgen a kyanovodík. Těmto nebezpečím jde zabránit použitím plynové masky.

S příchodem prvních opatření, proti dusivým látkám, kterými byly plynové masky, bylo na čase vyvinout látku, která by dokázala postihnout organismus i jinou vstupní cestou. Tyto látky se řadí do skupin látek zpuchýřujících. Nejznámější látkou této skupiny se stal Yperit – který byl známý jako Hořčičný plyn, díky svému zápachu. Jak si představit účinky zpuchýřujících látek? Jak již sami můžeme dedukovat, jedná se o látky, které zasahují zejména pokožku oběti. Na pokožce vznikají puchýře a místa kolem nich odumírají, čímž se do těla dostávají nebezpečné látky a dochází k další otravě. Léčba takového poranění byla, v provizorních polních nemocnicích první světové války nemožná a tudíž docházelo k velkým ztrátám na životech. Zde je jediným způsobem ochrany kompletní zakrytí celého těla ochranným oděvem v kombinaci s plynovou maskou vybavenou odpovídajícími filtry. Zajímavostí byl fakt, že během velké války přidávaly obě strany do těchto plynů i dráždivé látky, jako slzný plyn a jim podobné. Tyto látky nedokázaly první plynové masky zneutralizovat a vojáci byli nuceni si ochrannou masku strhnout kvůli dráždivému kašli, který jim byl vyvolán a tím dali průchod více nebezpečným otravným plynům do těla.

S postupem času se vývoj nových a nových otravných látek nezastavil, ba naopak, došlo k vývoji zcela nových látek, které co do své účinnosti překročily všechna očekávání. Těmito látkami se staly nervově-paralytické bojové látky (dále jen NPL). Látky, které svou účinností a zákeřností způsobují téměř ve všech případech smrt. Jak je možné, že jsou tak nebezpečné? Odpověď zní složitě, ale je v podstatě snadná. Tyto látky nám zablokují jeden z enzymů, o kterém mnoho z nás nikdy ani neslyšelo. Tento enzym se jmenuje cholinesteráza (nebo také acetylcholines­teráza). Tento enzym je důležitý v tom, že způsobuje navrácení aktivovaného neuronu do klidového stavu. Pokud to napíši velmi laicky, představme si nerv, který nám říká „pokrč nohu“, tím že nohu pokrčíme a necháme ji pokrčenou, došlo ke splnění činnosti a nerv se může vrátit do klidu. Pokud by k tomuto klidovému stavu nedošlo, noha se bude neustále pokrčovat blíže k tělu. K tomu tedy potřebujeme tento enzym. Co se tedy stane, pokud jsme v kontaktu s NPL? Naše tělo neví, co má dělat, neustále bude vykonávat nějakou činnost, o které neví že má skončit. Zde můžeme prohlásit, že otrava NPL tedy způsobuje pouze křečovité kontrakce svalů, toto bohužel není pravda. Svalový stah trvá tak dlouho, až dojde k jeho prudkému a trvalému ochabnutí. V tomto jsou NPL tak nebezpečné, jelikož můžeme začít zvracet, začneme mít silné křeče, které vedou k lámání kostí, můžeme nadměrně slinit a mnohé další, vše ale končí zástavou dechu, srdeční činnosti a tedy i rychlou smrtí. miligram této látky k tomu stačí.

U všech výše zmiňovaných látek byla důležitá jejich dávka a doba, po kterou jsme byli látce vystaveni. U NPL, díky jejich účinnosti, čas nehraje moc velkou roli v případě, je-li dávka dostatečně velká. Pokud je látka v menší koncentraci, získává čas opět svou roli, jelikož NPL jsou takzvaně kumulativní, tedy jejich množství se v těle zvyšuje, nacházíme-li v blízkosti zdroje po nějaký čas. Chápejme to tak, že s každým nádechem se do těla dostane určité množství, které se přičte k množství, které už v těle je. Jakmile toto množství dosáhne určité dávky dojde k prudké změně zdravotního stavu a k otravě. Ideálním příkladem je sarinový útok v tokijském metru v roce 1994. Dávky byly malé, ale čas v blízkosti těchto látek stačil k usmrcení několika lidí a k trvalým následkům u těch šťastnějších.

Vstupní cestou u NPL není pouhé vdechnutí, ale jakýkoliv kontakt s touto látkou. Největším inovátorem takovýchto látek bylo Německo, které během deseti let vyvinulo tři nejjedovatější látky. Sarin (1939) – objeviteli této první NPL byli Gerhard Schrader, Otto Ambros, Gerhard Ritter a Hermann van der Linde, po nich byl také pojmenován. Dalšími NPL byly Soman a Tabun – názvy, které nezní nijak děsivě, avšak jejich nositelé si servítky nikdy brát nebudou.

Poválečná éra přinesla ještě smrtelnější NPL než ta válečná. Plyn VX je toho jasným důkazem. VX je velmi prudká NPL, která dokáže již při vdechnutí 1mg usmrtit člověka. Příznaky otravy jsou nevolnost, kašel, které vedou k ochromení dýchacích svalů a křečím a následuje smrt. Příznaky otravy jsou z počátku velmi obecné, tudíž se nedá rozpoznat otrava NPL. Stejně působí i nyní tak populární látka Novičok, která je údajně 5–8× silnější než plyn VX. Tudíž k otravě organismu stačí vdechnutá dávka pětkrát menší než jeden miligram! Vystavení se této látce je takřka vždy smrtelné. Jako první pomoc při zasažení NPL je podání protilátky, tedy látky, která nám opět způsobí přenos enzymu cholinesterázy. Nejznámější látkou je Atropin, který dokáže v některých případech navrátit vše do původního stavu. Problémem je fakt, že nástup otravy je tak tajemný, že do poslední chvíle nevíme, zda-li to otrava NPL je. Proti NPL se dá účinně chránit pouze tak, že se jim nevystavíme. Bezpečnější a zaručenější ochrany neexistuje.

Nervově-paralytické látky jsou jednou z nejděsivějších zbraní, jaké lidstvo dokázalo vytvořit. Bohužel informovanost o těchto látkách je velmi pomíjivá, proto se dají snadno zneužít pro mocensko-politické machinace. Jediným správný krokem je vyhnout se tvorbě a používání těchto látek, jelikož následky, mohou mít nedozírný dopad na vše živé.

„Lidstvo musí ukončit války, jinak války ukončí lidstvo.“ – H. G. Wells

Autor: Daniel Sviták
Foto zdroj: en.wikipedia.or­g/wiki/Gassed_(pa­inting)#/medi­a/File:Sargen­t,_John_Singer_(RA)_-_Gassed_-_Google_Art_Pro­ject.jpg

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)