Samotáři vol. 2

• Články
• čtvrtek, 4. leden 2018
• přečteno 988×

Neskutečné vlhko, horko, komáři a kdejaká další havěť Vás téměř mučí, ale nic není důležitější než sledovat úzký pás otevřeného prostoru, který jako přirozená hranice, dělí džungli na dvě území. Každou chvilkou Vám kapka potu stéká po čele a nepříjemná sůl potu se dostane do očí. Jak ještě dlouho? Ta myšlenka neustále zaměstnává mysl. Džungle se vinou autokineze rozhýbe sama od sebe a nyní ani netušíte, zda-li je to křoví, které sleduje, stále keřem, či je to zdařile maskovaný příslušník Severovietnamské armády.

Bude mít tvé čekání konec, jaký očekáváš? Nebo je to další promarněný den?
Není!
Po několika okamžicích se z džungle vynoří postava v nepřátelské uniformě. Zřejmě velitel oddílu. Rozhlíží se. Svou líci opřu o pažbu své pušky a najdu správnou vzdálenost oka od mého zaměřovače. Prst zatím nechávám mimo spoušť. Čekám.
Stačí malá chvilka a falešný pocit bezpečí pohltil mého nepřítele. Prohlížím si ho. Nebude o moc starší než – li jsem já sám. Nic netuší. Je to vlastně fér? Je fér celá válka? Není, nemusím mít výčitky. Pomalu usadím střed optiky na hlavu nešťastníka. Ještě si počkám. Pár chvil a je tu dalších jedenáct mužů z řad nepřítele. Jedenáct proti jednomu. To už je fér. Prst sklouzne po lučíku a pevně se usídlil na spoušti. Smrt se přikrádá a její hostina začne za pár okamžiků. Neztrácím kontakt s mužem, jenž jde v čele a pobízí ostatní k rychlejšímu tempu. Ohlédl se a pozvedl paži.
Má chvíle. Stiskl jsem spoušť. Ve stejný moment, co se ozval výstřel, zasáhla střela velitele oddílu do hlavy. Ten se okamžitě sesunul k zemi. Jeho muži, kteří nyní byli bez velení, začali bezhlavě pálit do okolní vegetace. Výstřely z Kalašnikovů a Simonovů zcela skryly osamocené výstřely mé pušky M-14. Devět výstřelů stačilo na to, aby se zbytek jednotky stáhl zpět do džungle. Doufám, že ti tři přeživší vnesou do svých řad strach z démona džungle. Démon jménem odstřelovač.

Tento příběh se udál seržantovi Adelbertu Waldronovi. Waldron se narodil 14.3.1933. Jeho kariéra v armádě nezačala úplně nejlépe, jelikož byl přidělen k námořnictvu, u kterého sloužil přes dvanáct let. Teprve roku 1968 se dostal do US ARMY a ihned byl transferován do Vietnamu. Zde se ukázal v roli velmi talentovaného střelce. Obsluha zbraní, ale především téměř chirurgická přesnost s jakou dokázal zasahovat cíl, mu vysloužila vstupenku do školy pro odstřelovače. Ačkoliv během války ve Vietnamu byla standardní zbraní snipera opakovací puška M40. Waldron však upřednostňoval pušku M-14 a M-21 SWS. Díky vlastnostem těchto pušek dokázal Waldron předvést velmi rychlé zásahy, které by s opakovací puškou nebyly vůbec možné.
Mistrovskou ránu Waldron předvedl v momentě, kdy z paluby houpajícího se člunu zasáhl na 900 metrů nepřátelského odstřelovače jediným výstřelem.
Společně s věhlasem Waldrona rostla i touha nepřítele po jeho hlavě, proto Waldron začal používat pseudonym Daniel Boone. Severovietnamci nabízeli odměnu 50.000$ za jeho hlavu, ale nikdy ji nedostali.
Po osmi měsících služby ve Vietnamu se A. Waldron alias Daniel Boone vrátil zpět do Států s kontem 109 potvrzených zabití.
Stal se instruktorem strelby ve Fort Benningu, kde působil až do svého odchodu z armády v roce 1970.

Adelbert Waldron zemřel v naprosté anonymitě v roce 1995.

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: allday.com