Samotáři vol. 2
Neskutečné vlhko, horko, komáři a kdejaká další havěť Vás téměř mučí, ale nic není důležitější než sledovat úzký pás otevřeného prostoru, který jako přirozená hranice, dělí džungli na dvě území. Každou chvilkou Vám kapka potu stéká po čele a nepříjemná sůl potu se dostane do očí. Jak ještě dlouho? Ta myšlenka neustále zaměstnává mysl. Džungle se vinou autokineze rozhýbe sama od sebe a nyní ani netušíte, zda-li je to křoví, které sleduje, stále keřem, či je to zdařile maskovaný příslušník Severovietnamské armády.
Bude mít tvé čekání konec, jaký očekáváš? Nebo je to další
promarněný den?
Není!
Po několika okamžicích se z džungle vynoří postava v nepřátelské
uniformě. Zřejmě velitel oddílu. Rozhlíží se. Svou líci opřu o pažbu
své pušky a najdu správnou vzdálenost oka od mého zaměřovače. Prst
zatím nechávám mimo spoušť. Čekám.
Stačí malá chvilka a falešný pocit bezpečí pohltil mého nepřítele.
Prohlížím si ho. Nebude o moc starší než – li jsem já sám. Nic
netuší. Je to vlastně fér? Je fér celá válka? Není, nemusím mít
výčitky. Pomalu usadím střed optiky na hlavu nešťastníka. Ještě si
počkám. Pár chvil a je tu dalších jedenáct mužů z řad nepřítele.
Jedenáct proti jednomu. To už je fér. Prst sklouzne po lučíku a pevně se
usídlil na spoušti. Smrt se přikrádá a její hostina začne za pár
okamžiků. Neztrácím kontakt s mužem, jenž jde v čele a pobízí
ostatní k rychlejšímu tempu. Ohlédl se a pozvedl paži.
Má chvíle. Stiskl jsem spoušť. Ve stejný moment, co se ozval výstřel,
zasáhla střela velitele oddílu do hlavy. Ten se okamžitě sesunul k zemi.
Jeho muži, kteří nyní byli bez velení, začali bezhlavě pálit do okolní
vegetace. Výstřely z Kalašnikovů a Simonovů zcela skryly osamocené
výstřely mé pušky M-14. Devět výstřelů stačilo na to, aby se zbytek
jednotky stáhl zpět do džungle. Doufám, že ti tři přeživší vnesou do
svých řad strach z démona džungle. Démon jménem odstřelovač.
Tento příběh se udál seržantovi Adelbertu Waldronovi. Waldron se narodil
14.3.1933. Jeho kariéra v armádě nezačala úplně nejlépe, jelikož byl
přidělen k námořnictvu, u kterého sloužil přes dvanáct let. Teprve
roku 1968 se dostal do US ARMY a ihned byl transferován do Vietnamu. Zde se
ukázal v roli velmi talentovaného střelce. Obsluha zbraní, ale především
téměř chirurgická přesnost s jakou dokázal zasahovat cíl, mu vysloužila
vstupenku do školy pro odstřelovače. Ačkoliv během války ve Vietnamu byla
standardní zbraní snipera opakovací puška M40. Waldron však
upřednostňoval pušku M-14 a M-21 SWS. Díky vlastnostem těchto pušek
dokázal Waldron předvést velmi rychlé zásahy, které by s opakovací
puškou nebyly vůbec možné.
Mistrovskou ránu Waldron předvedl v momentě, kdy z paluby houpajícího se
člunu zasáhl na 900 metrů nepřátelského odstřelovače jediným
výstřelem.
Společně s věhlasem Waldrona rostla i touha nepřítele po jeho hlavě,
proto Waldron začal používat pseudonym Daniel Boone. Severovietnamci
nabízeli odměnu 50.000$ za jeho hlavu, ale nikdy ji nedostali.
Po osmi měsících služby ve Vietnamu se A. Waldron alias Daniel Boone vrátil
zpět do Států s kontem 109 potvrzených zabití.
Stal se instruktorem strelby ve Fort Benningu, kde působil až do svého
odchodu z armády v roce 1970.
Adelbert Waldron zemřel v naprosté anonymitě v roce 1995.
(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: allday.com
VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.
Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.
Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.
(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)