T.M.I. – Technologie vs. Člověk

S rostoucím zalidnění naší planety a s úbytkem nerostných zdrojů je spojen jeden velmi důležitý fakt. A tímto faktem se stává nutnost hledat energetické zdroje v jiných zásobách, než ve výše zmiňovaných nerostných. Ano, v dnešní době se stává velkým trendem propagovat takzvanou „Zelenou energii.“ Avšak při hlubším zkoumání zjistíme, že až tak „Zelená“ jak slýcháváme není. Dokud se lidstvu nepodaří sestrojit ono pověstné Perpetuum Mobile, bude energie vždy vykoupena nějakou „podmínkou“, kterou si příroda, ve své neskonalé moudrosti, sama určila.

Uhlí, plyn, biomasa, voda, vítr, Slunce, jádro. Obyčejná podstatná jména, která s určitým specifikem dokáží vyrobit energii nutnou pro zajištění pohodlnějšího života na Zemi. Spoléhat pouze na nerostné zdroje a biomasu, by při dnešních požadavcích, bylo naprostým šílenstvím. Ne snad kvůli nákladnosti, ale kvůli pomalu docházejícím zásobám na Zemi. Na druhou stranu spoléhat se na pouze na takzvanou „Zelenou energii“ do které řadíme solární, větrné a vodní elektrárny není o moc lepší, jelikož tyto elektrárny nedokáží zařídit stabilní výkon a dodávky energie do sítě. A jejich výroba / likvidace je tak energeticky náročná a kolikrát stále neznámá (týká se likvidace), že již při svém uvedení do provozu, musí několik let, pouze splácet energetický dluh spojený s jejich výrobou. Zde se proto stavím za technologii, která získává energii z jádra.

Jaderné elektrárny.

Ačkoliv se jedná o jednu z nejefektivnějších a nejlevnějších forem výroby energie, stále jsou využívány strašáci v podobě Černobylu a Fukušimy, kteří mají za úkol obrátit lidské smýšlení proti této technologii. Možná i já jsem jeden čas patřil ke skupinám lidí, kteří se obávali možné havárie na jedné z našich jaderných elektráren, avšak postupem času a získáváním více a více informací se tyto obavy změnily spíše v obdiv k této technologii a lidem, kteří zabezpečují bezpečný chod samotné elektrárny.

Strach je zde zcela zbytečný, je ale zapotřebí zachovat si respekt vůči této technologii. V podstatě se tato definice přirovnat ke zbraním. Není nutné se jich bát, ale je třeba respektovat možná rizika. Následky, které nastanou, když si člověk myslí, že dokáže předčít technologii mohou být velmi závažné a o tomto tématu bude i tento článek.

Z klidného září 2018 se přesuneme do konce března 1979, Spojených států, státu Pensylvánie a města Harrisburg. Lokálním specifikem této oblasti je písčitý, tři míle dlouhý ostrov a řeka Susquehanna, na kterém se americká vláda rozhodla vybudovat Jadernou elektrárnu o stejném jméně, jako bylo jméno ostrova – Three Mile Island (TMI).

Požadavky USA na dodávky elektrické energie, kvůli náročným výrobním provozům a vzniku mnoha aglomerací byly počátkem roku 1970 již neúnosné. Proto bylo nevyhnutelné začít získávat energii z jádra. Avšak technologie, která by dokázala plně ovládnout a usměrnit sílu štěpné reakce, byla stále v plenkách a takřka ve formě experimentálních reaktorů o výkonu maximálně několika desítek až stovek MegaWattů (MW). Bohužel jak bývá zvykem a „o peníze jde vždy až na prvním místě“ začaly americké jaderné společnosti se zvětšováním experimentálních reaktorů, dokud nedosáhly výkonu kolem 1 000 MW. Toto zvětšování bylo sice efektivní, ale neslo svá rizika. Bylo totiž zapotřebí upravit všechny bezpečnostní a pojistné okruhy tak, aby zvládaly nápor podstatně větší, než na jaký byly nastaveny.

Vše fungovalo, jak mělo až do osudného 28. března 1979. V tento den došlo k mnoha náhodám, které ve finále způsobily největší jadernou havárii na území Spojených států. Jak se vše seběhlo? Předem je důležité vědět následující fakt. Palivové soubory v reaktoru a samotný je třeba: CHLADIT, CHLADIT, CHLADIT a CHLADIT, tudíž bez vody nemůže žádná jaderná elektrárna fungovat (a nejen jaderná). Když jsem zmínil tento fakt, je zcela jasné, k čemu na TMI došlo.

04:00 ráno – napájecí čerpadla sekundárního okruhu (okruh, který vede páru na soukolí turbín), přestala z elektrické, či mechanické příčiny správně fungovat → v tomto důsledku se přestala dodávat ochlazená voda do parogenerátoru, tudíž se nám reaktor začíná přehřívat, jelikož je nedostatek chladícího média.

V tento moment technologie správně zafungovala a řídící tyče jsou spuštěny do reaktoru a štěpná reakce se zpomaluje, až zastavuje. Problém nastává v okamžiku, kdy si obsluha všimne, že tlak a teplota v reaktoru stále stoupá. Problém se z části opět vyřešil sám, jelikož zafungoval pojistný ventil a přebytečný tlak byl upuštěn. Píši z části, jelikož nedošlo k opětovnému uzavření pojistného ventilu a ten zůstal otevřený na rozdíl od kontrolek na ovládacím pultu, které hlásily stav: UZAVŘENO. V tomto momentu dochází k prudkému snížení tlaku v cirkulačním potrubí a došlo k tzv. havárii se ztrátou chladiva (LOCA – lost of coolant accident). Jakmile dojde ke ztrátě chlazení, dochází v reaktoru k varu vody, jejíž následkem může být jaderná havárie. Voda v reaktoru vře a začíná klokotat. Hladina vody v důsledku klokotu stoupne a několikrát zasáhne další z pojišťovacích ventilů. A zde dojde k osudné chybě operátorů. Jelikož jsou velmi znepokojeni situací, rozhodnout se technologii pomoci. Domnívají se, že hladina vody v reaktoru, v důsledku havarijního čerpání vody do reaktoru, je na svém maximu a odstavují manuálně čerpadla. Tímto krokem rozhodli o následujícím sledu událostí.

Všechny havarijní systémy zareagovaly zcela správně. Ale bez odstavených čerpadel havárii pouze o chvilku oddálily. Deset minut po odstavení praskají ochranné membrány na barbotážní nádrži (slouží k vyrovnávání tlaku v primárním okruhu) a skrze otvory začíná do prostoru kontejmentu (ochranná betonovo-ocelová obálka reaktorovny) se začíná plnit vysoce radioaktivní vodou. V cirkulačním potrubí se tvoří vzduchové bubliny, obsluha odstaví z provozu hlavní cirkulační čerpadla (odstaví je z obavy jevu zvaného – kavitace). V tento moment ustane jakékoliv proudění vody k reaktoru a dojde k odhalení aktivní zóny, která se začíná tavit. Tavení aktivní zóny je nejhorší událost, ke které může na JE dojít. Dochází k bleskovému vzrůstu radioaktivity v prostředí kontejmentu, který naštěstí brání jejímu úniku do životního prostředí (únik ven byl minimální).

Teprve po 2,5 hodinách došlo k uzavření pojistného ventilu, který stál na počátku všeho. Je přibližně půl sedmé ráno a únik vody z primárního okruhu je zastaven. Problém vyvstává v momentě, kdy se zjistí, že v celém okruhu je tak málo vody, že jsou odkryté palivové soubory, které se taví. Za deset minut půl osmé, tedy 3h a 20 min po začátku nehody obsluha opět spouští čerpadla, která vlastnoručně odstavila. Voda opět začala proudit v okruhu a došlo k ochlazování reaktoru. Zde dochází k nejvíce neuvěřitelnému faktu, kde sehrál roli lidský faktor. Obsluha čerpadel sledovala pouze hladinu vody, nikoliv teplotu. Proto, když došlo k „polití“ ventilu, obsluha čerpadlo zastavila a po zhasnutí kontrolky ho opět spustila.

V půl deváté dochází k několika výbuchům. Nejednalo se však o výbuch reaktoru, ale výbuch vodíku, který unikal společně s parou z barbotážní nádrže. V tomto důsledku nechal guvernér Pensylvánie evakuovat 3 500 dětí a těhotných žen. Obyvatelům Harrisburgu bylo přikázáno utěsnit okna a nikam nevycházet. Panika, která vznikne způsobí hromadný útěk statisíců lidí z ohrožené oblasti.

V 9 hodin přijíždí do JE TMI specialisté ze státního jaderného dozoru a přebírají plně obsluhu elektrárny. Pouští všechna čerpadla na plno, havarijní chladicí systém tudíž funguje na 100% a pomalu začnou z odplyněním primárního okruhu od vodíku a dalších plynů.

V 16 hodin je situace zcela pod kontrolou a reaktor je opět ovladatelný.

Aby se podařilo zastavit paniku z možné jaderné havárie, přijiždí do Harrisburgu prezident James Carter (vystudoval Jaderné inženýrství, takže si plně uvědomoval možné následky). Situace se uklidňuje a je zahájeno vyšetřování. Jako hlavní příčina je označena závada na pojistném ventilu. Druhá výtka byla vedena proti personálu, který nebyl dostatečně vycvičen pro zvládání mimořádných situací. TMI se stala názornou ukázkou toho, kdy se lidská snaživost stane spíše hlavním činitelem ve stupňování problému. Proto je pravidlem všech JE, že člověk zasahuje do vzniklých problémů v momentě, kdy se elektrárna sama ochrání.

V důsledku havárie na Three mile Islandu uniklo do ovzduší v plynné formě 2,5 milionu Curie radioaktivního plynu (jeden Curie je aktivita zářiče, kdy dochází ke 37 miliardám rozpadů za sekundu).

V důsledku každé havárie na jaderném zařízení je přijato mnoho nových poznatků, které jsou aplikovány na všech jaderných zařízení a tím přispívají k daleko větší bezpečnosti v budoucnosti.

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: connaissancede­senergies.org/fiche-pedagogique/three-mile-island

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)