Vražda na moři

Píše se rok 1915 a svět hovoří více a více o krutostech, které se stávají během Velké války. To, že se za jednu pětinu století, tedy dvacet let, název Velká válka změní na První světová válka, nemá prozatím nikdo ani tušení.

V čem vlastně byla tato válka vetší než války ostatní? Ne jen, že se bojovalo zároveň na dvou kontinentech, ale zřejmě se jednalo o první válku, která se odehrávala pod vodou, na vodě, na zemi, v podzemí, na horských výšinách a zejména ve vzduchu. Ano, lidstvo nikdy neprodukovalo tolik vynálezů, jako v období válek. Možná tento fakt dokazuje jednoduchou věc: „Člověk je nejvíce inovativní, pokud vymýšlí způsob, jak ublížit někomu dalšímu.“

Abych neodbočil od tématu k filosofickým debatám. Ocitáme se ve Spojených státech amerických, New York a ještě přesněji přistav, kde kotví luxusní záoceánský parník R.M.S. (Royal Mail Ship) Lusitania. Země, která o válce pouze slyší z rádia a čte v novinách, si moc nepřipouští, že podnikat plavby přes oceán a moře obklopující „válečné zóny“ je velmi nebezpečné. Ne snad kvůli možnosti střetu bitevní lodě a neozbrojeného parníku, ale díky neviditelnému nepříteli, kterou se stala ponorka. Ačkoliv, zde se musíme pozastavit na podstatnou věcí.

RMS Lusitania patřila k největším chloubám americko-britského rejdařství Cunard Line. První plavbu Lusitania uskutečnila v roce 1907. Zvláštností bylo, že již v roce 1906, kdy byla spuštěna na vodu, byla konstruována tak, aby šla velice rychle přestavět na válečné plavidlo s hodnotou pomocného křižníku. K tomu ale nikdy nedošlo, ani po zahájení války v roce 1914 a Lusitania stále spadala do kategorie civilních plavidel. Svou délkou 240 metrů byla schopna najednou přepravit přes oceán až 2.220 pasažérů. Jak se, ale ze zapovězeného cíle stane cíl legitimní? Dlouhou dobu vyvracovaný fakt britskou i americkou stranou byl definitivně potvrzen. Lusitania, ačkoliv civilní plavidlo, se dokonale hodila k transportu munice a výbušnin, jejichž zásoby se ve Velké Británii rychle snižovaly.

Přichází datum 1. 5. 1915 a karty jsou rozdány k finální hře. Cílem Lusitanie byl Liverpool, měla vůbec šanci dosáhnout svého cíle? Kapitánem pro tuto plavbu byl kapitán William Turner. Kapitán spoléhal na vysokou rychlost své lodi, která hravě měla uprchnout z hledáčku všem ponorkám. Proto hned po vyplutí nechává Turner odstavit z provozu několik kotlů, aby měl možnost navýšení výkonu lodních šroubů.

Ve stejnou dobu, kdy Lusitania opouští s 1.257 pasažéry a 702 členy posádky bezpečí přístavu, dochází k rozehrání hry i na druhé strany fronty. Ponorka U-20 pod velením kapitána Walthera Schwigera dostává příkazy k operacím u britských břehů. Než dosáhne určeného operačního prostoru potápí ponorka U-20 několik lodí.

Na možnost výskytu nepřátelských ponorek, které křižují trasu plavby Lusitanie, je kapitán Turner nedostatečně upozorňován ze strany Royal Navy. Do jaké míry se jednalo o kalkul, jak vtáhnout USA do války? Zabití téměř sto třiceti pasažérů, konkrétně příslušníků amerického národa, je přeci skvělým způsobem, ne?

Plavba Lusitánie je poklidná a přesto velmi rychlá, až na poslední dny, kdy padne mlha a kapitán musí snížit rychlost téměř na minimum. 7. května 1915 pozorovací hlídky hlásí „Země na obzoru!“ Necelých dvacet kilometrů od mysu Old Head of Kinsale (Irsko) dochází k velikému finále. Lusitánie je objevena ponorkou U-20 a začíná sledování a stíhání.

13:00 – na Lusitánii se začínají podávat obědy. Pasažéři už debatují o tom, co v Anglii budou dělat a téměř každý z nich se už vidí na pevné zemi.

13:20 – stopa bublin protne klidnou hladinu a dojde k první explozi. Propukne panika. Druhá exploze, která téměř následuje první. Dvě torpéda? Panika se šíří velmi rychle, dochází k evakuaci, ale času je příliš málo. Lusitania se potopí do hloubky 90 metrů během 18ti minut. V jednu chvíli se příď lodi nacházela na dně a kýl byl stále nad hladinou. Obraz zkázy je dokonán. Němci pod hladinou slaví triumf, kdežto na druhé straně umírá 1.198 civilistů a námořníků. Kdo je tedy viníkem? Byla to vražda, nebo ospravedlnitel­ný útok?

Vlna odporu proti Německu se po tomto činu zvedla do závratných výšin a společnost v USA začala apelovat na vstup země do války. K tomu došlo až v dubnu 1917, měsíc poté, kdy německé ponorky potopily pět obchodních lodí plujících pod americkou vlajkou.

Hněv lidí se snesl také na loděnice Cunard Line a kapitána Turnera, ačkoliv hlavní viník byl někde úplně jinde.

Do jaké míry tedy můžeme hovořit o vraždě?

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: www.securitymagazin.cz/…0207_lus.jpg

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)