Všichni, nebo nikdo!

Amnestovaní vězni propukají všeobecnému veselí, co ale ti, kterých se amnestie netýká? Situace je různá. Protestují, nadávají, drží hladovku, připravují vzpouru. Ve státní věznici Leopoldov, která se nachází na území Slovenska, propukají 15. března 1990 první náznaky vzpoury. 217 vězňů, kterých se amnestie netýká zahajuje hladovku. Bouří se proti dozorcům a díky přesile se podaří dozorce vytlačit z vězeňského ubytovacího bloku. Další vězni se postupně přidávali a nakonec se jim daří obsadit kuchyň a sklad potravin, kde se v tuto chvíli nachází potraviny v hodnotě 1,5 milionu Kč. Dozorci jsou bezradní a téměř bezmocní. Snaží se různě vězňům domlouvat, ale to je zbytečné. Vzbouření vězni obsazují další prostory věznice, včetně dílen, kde ničí výrobní stroje a zhotovují si bodné a sečné zbraně. Díky uskladněným hořlavinám si zhotovují Molotovovy koktejly, které jim umožňují držet dozorce v šachu. Vzpoura se nekontrolovatelně šíří jako lavina a vězni dobývají vozový park, kde se jim naskýtá další množství hořlavin. Díky zručnosti některých vězňů si dokáží vyrobit improvizovaný plamenomet. Dozorci nedokáží déle odolávat a věznice končí v rukách trestanců. Na snahy o vyjednávání slyší policisté pouze nadávky. Vězni chtějí jediné. Svobodu! Když nepůjdou všichni, nepůjde nikdo! Sám prezident Havel vyzývá vězně, aby vzpoury zanechali. Odpověď je stále stejná.

28. březen 1990. Vzpoura vězňů trvá už téměř dva týdny. Bezpečnostním složkám dochází trpělivost a je rozhodnuto. Potlačit vzpouru, dle platných předpisů. Vězni jsou naposled vyzváni k ukončení vzpoury. Ani poslední možnost není využita. Perimetr věznice je obklíčen téměř tisícovkou policistů a vojáků. Vedle vězeňské služby se zde nachází na 100 posluchačů Vysoké školy národní bezpečnosti z Bratislavy, 62 příslušníků ÚRN a 60 výsadkářů z Prostějova a 80 služebních psů co by útočný odřad. Další jednotky tvořili zdravotníci, hasiči. Z techniky byly k dispozici: tři vrtulníky Mi-17, dvanáct obrněných transportérů OT-64 a přes dvacet hasičských cisteren.

Proti nim stálo téměř 1 000 vězňů, 200 z nich velmi brutálních vrahů. Nejagresivnější jádro vězňů se zabarikádovalo na střeše, odkud na zasahující policisty vrhali různé předměty. Vedl je zločinec Tibor Polgári Dochází k drobným zraněním příslušníku SNB. Tento fakt podnítil větší odhodlání zasahujících policistů, kteří nyní věděli, že je čeká skutečně těžká zkouška.

Jako čelní jednotka vstupuje do prostor věznice ÚRN, která je ihned následována výsadkáři. Převážně se jedná o dvacetileté hochy, kteří plní základní službu. Avšak svou odvahu dokážou předvést. Policejní zásah je veden vší silou. Vězni doufají, že útok překazí nějakým demonstrativním činem. Proto se rozhodnou dva z nich na střeše upálit zaživa. Tento úmysl se jim nezdaří, jelikož jim ho překazí osádka jednoho z vrtulníků, která je rozežene po střeše objektu. Členové ÚRN postupují celu od cely a chycené vězně eskortují na nádvoří, kde si je přebírá vězeňská služba a separuje je dle závažnosti činů, které spáchali.

Dochází k boji z blízka a dokonce i k boji muž proti muži. Vězni se brání improvizovanými noži a bodáky, avšak postup ÚRN jim nedává mnoho na výběr. Zásahová výbuška, krátká dávka a překvapivý útok. Nikdo z vězňů nedokáže déle odolávat nacvičeným postupům těch nejlepších. Na nejvíce agresivní vězně jsou nasazeni služební psi. Celá vzpoura se podaří potlačit během dvou a půl hodiny. Škoda na věznici je později vyčíslena na 30 milionů Kč.

Během celého zásahu přišel o život pouze jediný vězeň, který zemřel na vykrvácení, po přetržení stehenní tepny. Dodnes se neví přesně jestli šlo o zásah z policejní zbraně, či došlo k explozi improvizovaného zařízení.

Jelikož věznice byla z větší části poškozena, musela být na několik měsíců uzavřena a vězni byli přesunuti do jiných nápravných zařízení.

Celý útok a potlačení vzpoury se stal učebnicovým příkladem, jelikož se jednalo o bleskovou akci s minimálními ztrátami na životech. Avšak novináři byli jiného názoru. Poukazovali na brutalitu policistů a na fakt, že vězni byli nuceni se svléknout do naha. To, že policisté tímto způsobem vyloučili možné ukrytí zbraní na tělech vězňů, novináři nechtěli vědět. Příslušníci ÚRN začali být vnímáni okolními světovými jednotkami jako elita. A v letech 1992 – 1994 dostali několikrát pozvání do britského Herefordu na společné cvičení s SAS.

Dalo by se říci, že v těchto místech by mohl článek končit, avšak opak je pravdou. Neutečou ani dva roky a Leopoldovem otřese další skandál, tentokrát ještě závažnější.

Tibor Polgári, který těžce nesl navýšení trestu za účast na vzpouře, připraví další plán útěku. Spolupracuje na něm s dalšími šesti vězni. Při cestě za svobodou brutálně zavraždí pět dozorců, sám Polgári má na svědomí ubodání tří dozorců. Jeden z dozorců byl nalezen s nožem ve spánku. Poté se jim podařilo získat několik pistolí a dva SA vz.58. S tímto arsenálem a pomocí jednoho dozorce jako rukojmí se jim podařilo dostat z věznice a uprchnout. Cestou se pokoušeli zastavit nějaké vozidlo střelbou ze zbraní. Zranili několik lidí. Policie mezitím organizuje pátrací akci. Netrvá ani 20 hodin a vězni jsou opět dopadeni, přičemž jediný raněný je Polgári. Ačkoliv policisté toužili po jeho absolutní likvidaci. Po tomto brutálním činu je doživotí nevyhnutelné. Polgári dodnes tráví svůj život za zdmi věznice.

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: Videozáznam Policie ČSSR

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)