Zůstala jen VÍRA

Každý technologický pokrok bývá zpravidla vykoupen událostí, která lidstvu připomene, že není neomylné. V dubnu roku 1986 celý svět poznal, jak nebezpečná může být síla atomu, pokud se podcení. Za necelých sedm měsíců od největší jaderné havárie se lidstvo potýkalo s další průmyslovou katastrofou, která však v událostech a dozvucích Černobylu zcela zanikla. V listopadu roku 1986 došlo k požáru v chemičce Sandoz v Basileji, jejímž následkem bylo zamoření celého toku řeky Rýn. Ovšem pokud se vrátíme do roku 1984, můžeme se setkat s katastrofou, která byla takřka zapomenuta, ale svým rozsahem se stala jednou z nejtragičtějších a nejrozsáhlejší průmyslovou havárii.

S rostoucí světovou populací bude vždy spojen i rostoucí požadavek na zásobování a zdroje potravin. Zemědělství, které balancuje na hraně svých možností a které se potýká s nepřáteli v podobě hlodavců, plevele, hub, plísní a jiných škůdců, nutně spolupracuje s chemickým průmyslem, který dokáže vyvíjet účinné látky, které dokáží úrodu ochránit. Nebylo tomu jinak ani v osmdesátých letech.

V této době prorazila na trh americká společnost UNION CARBIDE, která vyvinula velmi účinný pesticid s názvem SEVIN. Pesticid byl tak účinný, že se stal doslova spásou pro země, pro něž bylo zemědělství klíčovým zdrojem. Do této skupiny zemí spadala i Indie, která se stala jedním z předních odběratelů tohoto prostředku. Možná i tento fakt zapříčinil, že společnost UNION CARBIDE část své výroby přesunula do Indie k městu Bhópál.

Proč byl SEVIN tak úspěšný? Každá látka, která se má využít k hubení jakéhokoliv škůdce musí splňovat jisté známky toxicity. V tomto ohledu byl SEVIN unikátní, jelikož jeho hlavní výrobní součástí byl tekutý MIC – metylisokyanát a Fosgen, který se proslavil za první světové války, co by otravný plyn. Vlastnost společná pro obě tyto látky je jejich vysoká toxicita. Samotný MIC v plynné podobě vyvolává dráždivé reakce u člověka v množství 0,4 ppm (parts per milion – jednotka definuje počet částic v celku). Pokud množství přesáhne hodnotu 21 ppm, hrozí trvalé poškození zdraví, plicní edém, či smrt. Ačkoliv se jedná o bezbarvý plyn, který je současně i bez zápachu, dá se jeho přítomnost poznat dle velmi silného slzotvorného účinku, který nastává od hodnoty 0,02 ppm. Co se ale stane, když najednou unikne 27 tun této nebezpečné látky?

Odpověď získal svět 3. Prosince 1984. Noční směna, která dohlížela na provoz bhópálské chemičky společnosti Union Carbide zaznamenala slabý únik plynu v prostorách pro skladování. V těchto prostorách se nacházely tři nádrže, z nichž každá dokázala bezpečně pojmout na 30 tun tekuté MIC. Realita však byla jiná. Jelikož se jednalo o nebezpečnou látku, bezpečnostní limity stanovily maximální objem skladované látky v nádržích na 30 tun, což bylo přesně 50% skladovací kapacity nádrže. V bhópálské chemičce bylo 2. 12. 1984 v nádrži s označením E610 přesně 42 tun tekuté MIC. Pracovníci, kteří únik zjistili, pocítili účinky plynu v podobě slzení očí a příznaků dušnosti. Okamžitě bylo informováno řídící středisko, které nijak nezareagovalo, jelikož kontrolní měření nevykazovalo žádnou odchylku. Chvíle havárie se připlížila velmi nenápadně.

Necelých deset minut po půlnoci 3. 12. 1984 a deset minut od prvního zjištění došlo k bleskovému nárůstu tlaku ve skladovací nádrži s označením E610. Plyn, který se postupně uvolňoval ze skladované MIC, překročil pevnostní meze nádrže a došlo k explozi, která prorazila pojistný ventil. Nebezpečný plyn začal pronikat do odvodních tras a do ovzduší začalo skrze výpusť unikat velké množství silně toxického plynu (odhady mluví o 42 tunách). Operátoři ihned aktivovali bezpečnostní systémy, které měly úniku zabránit, avšak ani jeden ze systémů nezareagoval. Plyn začal volně unikat do okolí.

3. 12. 1984 panovala chladná jasná noc a město Bhópál, kde žilo více než milion obyvatel, zakryl 60 km2 velký mrak smrti. Mnoho obyvatel bylo probuzeno ze spánku, jelikož se začali pomalu dusit a oči jim slzely. Nikdo z chemičky nevaroval město o havárii, proto všichni obyvatelé byli doslova necháni na pospas svému osudu. Proudy vyděšených přiotrávených lidí proudily městem ve snaze uniknout ze zamořené oblasti. Těla zemřelých lidí začala zaplňovat ulice. Dýchání bylo velmi obtížné. Mnoho lidí vidělo spásu ve zdejší nemocnici, kam se pokusili dostat. Lékaři neměli ve své moci jakkoliv pomoci, jelikož nevěděli, s čím bojují. Pokusili se nasadit léčbu, které se aplikovala při otravě čpavkem, ale bezvýsledně. Pokusili se tedy kontaktovat vedení chemičky, a doufali, že se dozví, proti jaké látce stojí.

Vedení chemičky však bylo skoupé na informace a ve snaze ukončit vyptávání doktorů potvrdilo jejich dotaz a řeklo, že unikl pouze čpavek. Jak je možné, že léčba tedy nezabírá? Zasažení lidé umírali po desítkách a lékaři mohli pouze sledovat tuto zkázu. Další telefonáty s dotazy na sebe nenechaly dlouho čekat a společnost připustila, že možná došlo k úniku Fosgenu. Kdyby tuto informaci získali, dříve nepodal by zdravotnický personál zasaženým lidem tekutiny. Fosgen totiž v těle reaguje s vodou a způsobuje plicní otok (edém). Jak je ale možné, že lidé umírají v takovém množství a tak rychle. Teprve povolaní specialisté odhalili lež, kterou šířila společnost. Smrt způsoboval unikající metylisokyanát. Na otravu touto látkou neexistuje žádné léčivo. Zdravotníci mohli pouze podávat léky proti bolesti.

Zasaženo bylo pravděpodobně 520 000 obyvatel města Bhópál a obyvatel okolních vesnic. Během 24 hodin od úniku plynu zemřelo v Bhópálu na 3 000 lidí. Do tří dnů od havárie jich zemřelo dalších 5 000. Předpokládá se, že k dnešnímu dni zemřelo na následky otravy 25 000 lidí. Jak je možné, že vůbec k havárii došlo?

Odpověď bude velmi jednoduchá. Společnost Union Carbide razila heslo: „Bezpečnost, je věcí každého z nás.“ Možná by se hodil doplnit dodatek „…pokud budou peníze.“ Ano, opět nic jiného nestálo za touto havárií, než snaha ušetřit finance. Chemička v Bhópálu byla odborníky na bezpečnost v roce 1982 vyhodnocena, jako velmi nebezpečná. Hodnotící zpráva hovořila o 30-ti technologických oblastech, které by mohly vést k havárii. Opravná opatření nebyla nikdy zavedena. Společnost Union Carbide vlastnila chemičku ve státě Virginia v USA. Jelikož potřebovala navýšit výrobu, rozhodla se pro expanzi a jako nejvhodnější, tedy nejlevnější se jevilo postavit druhou chemičku v Indii. Černého Petra získal právě Bhópál. Chemička v Bhópálu byla přesnou kopií chemičky v USA, až na několik „drobných“ rozdílů. Místo oceli s nerezovou úpravou byla využita běžná ocel. Aby se ušetřilo na bezpečnostních nádržích, které by obsahovaly pouze bezpečné množství chemikálií avšak za cenu většího počtu samotných nádrží, rozhodlo se vedení pro stavbu tří obřích nádrží. Bezpečnostní pračka plynů (nádrž s hydroxidem sodným, přes který by unikající plyn procházel a byl neutralizován) dokázala zachytit pouze nepatrné úniky. Bezpečnostní čerpadla, která by sloužila k rozstřiku vody nad plynné výpustě, nebyla dostatečně výkonná a jejich dostřik zcela nedostatečný. Jediným odpovídajícím bezpečnostním prvkem byla spalovací věž. Místo, kde by v případě havárie došlo ke spálení unikajícího plynu.

Po uvedení bhópálské chemičky do provozu vzrostla několikrát produkce SEVINU, což znamenalo nárust zisku pro společnost. Bohužel na trh začaly prorážet i jiné společnosti a situace se pro Union Carbide nezačala vyvíjet dobře. Začalo období škrtů a šetření.

Prvním místem, kde se společnost rozhodla šetřit, byla údržba. Chátrající zařízení každým dnem ztrácelo na své kvalitě a bezpečnosti. Dalším místem, kde se dalo denně ušetřit až 70 $ byl chladicí systém. MIC má velmi nízkou teplotu varu (45 °C) a chladící systém udržoval teplotu v nádržích kolem 0 °C. Proč ale mít v Indii chladicí systém, když v USA není zapotřebí? Stačilo se podívat na průměrné venkovní teploty a možná by k této chybě nikdy nedošlo. V Bhópálu se teploty pohybují okolo 35 °C, o čemž si ve Virginii mohou nechat pouze zdát. Podhodnocená údržba svou činnost vykonávala pouze tak, jak ji finance dovolovaly. Nutné pročišťování potrubních tras bylo prováděno proudem obyčejné vody, poruchy na technologiích byly pouze označovány, ale neopravovány. Vše nutně směřovalo ke katastrofě. Co bylo vlastně spouštěčem?

Nádrže s MIC byly chlazeny směsí dusíku a freonu, poté co bylo chlazení odstaveno, bylo rozhodnuto o pročištění tras a byla do nich vehnána voda, která skrze zkorodované ventily prosákla společně s úlomky rzi do skladovacích nádrží s MIC, kde začala prudká reakce. Teplota stoupala, tlak narůstal a MIC se začala odpařovat. Kontrolní tlakoměry nic nezaznamenaly, jelikož špatná údržba impulsních tras způsobovala jejich netěsnost. Teprve kritická hodnota tlaku pohnula s ukazateli, které byly umístěné na centrálním velíně chemičky. V tento moment však byla katastrofa nevyhnutelná. Pračka plynů neměla šanci zachytit obrovské množství plynů a ve spalovací věži chyběl metr potrubní trasy, která přiváděla hořlavinu. Plyn mohl nekontrolovatelně unikat a zabíjet. Po celé této havárii se rozběhlo vyšetřování a zároveň odstavování chemičky. Zbývající MIC, která se nacházela ve zbývajících dvou nádržích, nešla zlikvidovat jinak, než výrobou samotného pesticidu. Odborníci stáli před rozhodnutím, či znovu spustit již jednou havarovaný provoz, nebo nádrže přečerpat a odvézt. Nakonec padlo rozhodnutí spustit opětovně provoz a tak zničit zbývající zásoby. V momentě spuštění zbyla odborníků jen víra, že k další havárii nedojde.

Soudní jednání, které následovalo po ukončení záchranných prací, jednoznačně potvrdilo, že viníkem je společnost United Carbide, ačkoliv společnost argumentovala tím, že byla úmyslně sabotována. V závěrečném rozsudku 7. 4. 2010 bylo 7 manažerů z vedení společnosti potrestáno odnětím svobody v délce trvání 2 let, za neúmyslné zabití. Mimosoudním jednáním bylo dojednáno odškodnění zasaženým obyvatelům Bhópálu v hodnotě 470 000 000 $, což v přepočtu na jednu oběť činí okolo 270 – 530 $.

Zkrátka o peníze jde vždy až na prvním místě.

(Autor: Daniel Sviták)
Foto zdroj: hazardexonthe­net.net/article/176128/On-35th-anniversary-of-Bhopal-disaster–report-says-many-still-dying-from-effects-of-chemical-releases.aspx

VAROVÁNÍ!
Právě vstupujete na stránky skupiny Heart Warrior.

Tato skupina si dává za cíl spojovat lidi se stejnými zájmy, kterými jsou: střelectví, zbraně, historie, aktuální dění v oblastí vojenství a celkově události, které hýbou světem. Proto se na následujících stránkách můžete setkat s články, fotografiemi a videi, které svým charakterem mohou být pro některé jedince znepokojující.

Zvažte tedy, zda-li opravdu chcete pokračovat v prohlížení stránek Heart Warrior.

(Prohlašujeme, že svou činností nepropagujeme žádné hnutí ani politické názory potlačující svobody jednotlivců, či skupin.)